Popelka
Ve staré češtině bylo osobní jméno Popel, které odkazuje k náboženské skromnosti a k nicotnosti našeho pozemského života. Pro Popely z Lobkovic, známé již od 15. století, se stalo rodovým heslem „Popel jsi a popel budeš.“ Příjmení Popelka mohlo vzniknout z tohoto rodného jména. Další možností, která se nabízí, je, že se jednalo o pojmenování podle povolání spjatého s popelem ‒ jako popelka byla označována pomocnice v domácnosti, která se starala o ohniště a pomáhala kuchařce.
Dřevěný popel se přidával např. do mýdla, používal se i ve sklárnách, k bělení plátna apod., proto mohl být Popelka i někdo, kdo popel pálením vyráběl, nebo kdo s ním obchodoval. Popelka mohla být i osoba umouněná popelem nebo někdo, kdo měl nezdravou, popelavou barvu kůže. Apelativum popelka označovalo i podpopelený chléb a říkalo se tak i šedému kožíšku. Možných výkladů je tedy mnoho. Nejstarší záznam o Michaelovi Popelkovi máte už z roku 1406. Jinak máme i příjmení Popel, Popílek, Popelík atd. Příjmení Popelka je dnes běžné, používá ho 3 754 obyvatel, nejvíce jich žije v Uherském Brodě.
Použitá literatura:
D. Moldanová, Naše příjmení, Praha 2004, s. 146; V. Mates, Jména tajemství zbavená 2, Praha 2003, s. 238‒241; J. Svoboda, Staročeská osobní jména a naše příjmení, Praha 1964, s. 132; A. Kotík, Naše příjmení, Praha 1897, s. 37, s. 163; J. Beneš, O českých příjmeních, Praha 1962, s. 240
