Pokud chcete přežít, musíte se podřídit džungli, říká Hana Andronikova

Žena postižená smrtelnou chorobou, vydávající se do jihoamerického pralesa, aby znovu nalezla vůli k životu a pochopila tajemství, ukrytá kdesi hluboko v mysli člověka. Tak by se dal stručně popsat obsah poslední, poutavé knihy spisovatelky Hany Andronikové s názvem Nebe nemá dno. Autorka se stala naším dnešním (čtvrtek, 21.10.) hostem.

Kmotrem právě vydané publikace Hany Andronikové je populární herec Jaroslav Dušek. Sám má vřelý vztah k šamanismu, fyzice a věcem spojeným s duševní podstatou. Slavnostně dílo "poplival" a vypustil do světa. Hrdinka nalézá nepopsatelnou sílu přírody v srdci jihoamerické divočiny. V pralese si plně uvědomuje propojení člověka s vesmírem: "Je jedno jestli jste v Brdech nebo v džungli, kdekoliv v přírodě se můžete uvolnit, vydechnout a načerpat znovu energii."

H. Androníkova prožila, nedaleko toku řeky Ucapali, v Peru dlouhé čtyři měsíce. Místo se dá považovat za vstupní bránu do pralesa, kam původně necestovala se záměrem získat podklady ke svojí knize. Přesto si dělala poznámky v podobě deníkových záznamů což je i finální podoba zmiňované knihy. I když se prý nejedná o autostylizaci, v textu najdeme celou řadu autorčiných postřehů: "Nastaly chvíle, kdy jsem zvažovala co všechno na sebe prozradit, na druhou stranu jsem pociťovala jistou redakční povinnost."

Hana Andronikova

"Člověk padá a čeká, že dopadne na pomyslné dno a dopad nenastává. Jakoby propadal skleněným předělem a pokračoval dál. Tak daleko, že je nakonec jedno, jestli stoupá nebo padá, protože ztrácí orientaci. Nebe je všude kolem," shrnuje H. Andronikova pocity z iniciace a léčby pod dohledem místních šamanů, i vznik názvu knihy Nebe nemá dno. Několik týdnů strávila hrdinka pouze sama se sebou. Byla zavřená v malé proutěné komoře bez oken, kde měla znovu sbírat vnitřní sílu. Prodělala velice přísnou dietu, skládající se z rýže a místní, nesladké varianty stále zelených banánů. Léčivé byliny, považované za dary z nebes, byly pochopitelně součástí procedury: "Začnou se vám zbystřovat smysly a nakonec si připadáte sám jako zvíře. Slyšíte, že se blíží opice, a to ještě dřív, než začnou vřískat," popisuje téměř až mystické zážitky.

Největší překážkou byl asi prvotní šok ze střetu civilizací. Musíte si dávat neustálý pozor na nebezpečí, skrývající se takřka za každým kamenem: "Viděla jsem psa spadnout do řeky, která měla 45° C. Ten pes byl velice rychle mrtvý. Skáčete pak po oblázcích, aby bylo možné se vůbec dostat na druhý břeh,“ popisuje autorka nástrahy džungle. Místní obyvatelé s tímto nebezpečím žijí neustále a je každodenní součástí jejich života. Pro nás je tento fakt velice obtížné přijmout: "Člověk se musí plně podřídit džungli, protože pokud to neudělá, s největší pravděpodobností nepřežije."

Peruánská Amazonie

Důležitou kapitolou knihy je i část, popisující chvíle prožité v Nevadské poušti, přes kterou se hlavní postava díla vrací zpět do civilizace. Na místě potkává severoamerického Indiána, který jí pomáhá nalézt opět rovnováhu a vyvodit závěry z celého putování. Návrat samozřejmě nebyl úplně jednoduchý: "Člověk přiletí a najednou nechápe, co ti lidé hledají a na co si pořád stěžují… je otázka jestli si tento pohled lze udržet. Společnost vyvíjí obrovský tlak, a i tak hluboký zážitek dovede velice rychle vytáhnout."

Knihu věnovala H. Androníkova především své rodině a říká: "Psala jsem to pro svojí matku a pro všechny matky, které jsou, byly a budou." Matka autorky prošla ve svých 40 letech stejným onemocněním, jako hrdinka knihy. Možná právě i to bylo spisovatelce inspirací, (to už můžeme jen hádat).

Více se dozvíte v audiozáznamu rozhovoru se Zuzanou Burešovou ...




















Pokud jste nestihli pondělní rozhovor s předsedkyní České gerontologické společnosti Ivou Holmerovou, přečtěte si článek Pavly Kopřivové: "Seniory zraňuje označení důchodce"

Iva Holmerová







Nezapomeňte si přečíst článek Jana Profouse, který mapuje úterní rozhovor Vladimíra Kroce a Davida Kollera. Více zde: David Koller nasedmkrát hořící!

David Koller a Vladimír Kroc
<hr /><hr /><br /><br /><br /><br /><br />

Pokud vás zajímá život plazů očima Petra Velenského, nezapomeňte si přečíst středeční článek Věry Luptákové. Více zde: Plazi dokáží žít bohatým duševním životem, říká Petr Velenský

Petr Velenský a Zuzana Burešová