Poklady Národního divadla: Tajemný osud z Osvobozeného divadla Voskovce a Wericha: Proč předčasně zemřel Joe Jenčík?

„Jenčík přišel do Osvobozeného z kabaretu Lucerna a přivedl s sebou svých Šest děvčátek Lucerny, která pak vystupovala a byla známá jako Jenčíkovy girls. Byl na ně neobyčejně přísný. Měl heslo, že nejtěžší taneční krok jim musí působit při tanci takové starosti jako vidlička při obědě. Jeho skupina byla opravdu vysoce ceněna odborníky,“ vzpomínal kdysi František Filipovský.

Kromě Osvobozeného divadla Voskovce a Wericha ale Jenčík už od roku 1932 působil jako hostující choreograf Národního divadla. (Už v roce 1913 přitom tančil ve sboru ND). V roce 1937 se stal řádným členem tamního baletu.

Umělecké spory v Národním

O místo choreografa, baletního mistra a uměleckého šéfa baletu se ale dělil s ruskou choreografkou Jelizavetou Nikolskou. Ta ale patřila mezi zastánce klasické ruské taneční školy, což Jenčík odmítal.

„Vznikaly mezi nimi ostré spory. Jenčíkův přístup odmítala značná část baletního souboru, ale i širší taneční veřejnost,“ říká archivářka Národního divadla Marie Hradecká. Jenčík byl ale velmi citlivý člověk, vše si bral hodně k srdci. Spory nejspíš přispěly k jeho předčasné smrti už v květnu 1945. Bylo mu 52 let.

Masová choreografie

Joe Jenčík působil jako tanečník a choreograf v několika pražských kabaretech (např. Červená sedma). V letech 1928–1929 byl dokonce uměleckým ředitelem kabaretu Lucerna. Ve 30. letech připravoval choreografii pro revue V+W. Věnoval se i tzv. davové choreografii (všesokolský slet) nebo filmu.