Poklady Národního divadla: Kvůli obrazu v prezidentském salonku Národního divadla malíř Hynais „týral“ nahou modelku

16. leden 2017
Odpoledne s Dvojkou

Nad zasněženou krajinou se vznáší rusovlasá kráska v jakési bílé říze... Plátno Zima Vojtěcha Hynaise dnes zdobí Dámský budoár v prezidentských salóncích Zlaté kapličky. Co stálo za jeho vznikem? Jako pozadí Zimy využil Hynais část háje ve Stromovce blízko svého ateliéru. „Když nasněžilo, postavil tam skoro nahou modelku Ernestinu Wittnerovou. Jakmile její tvář získala náležitě zmrzlý výraz, portrétoval ji,“ říká archivářka Marie Hradecká. Nechal ji ohřát, až když omdlévala…

Do tepla a na čaj s rumem Hynais modelku bral, až když na ni šly mrákoty. „Jakmile se ale ohřála, musela zase na mráz. Třeba i několikrát za den,“ popisuje archivářka. S dokončením obrazu Hynais otálel podobně jako vedení Národního divadla otálelo se zaplacením honoráře za jeho oponu.

Dodal ho až roku 1901, tj. o 20 let později než obrazy tří dalších ročních období, která už budoár zdobila. Zajímavý je ale taky příběh obrazu patronky hudby sv. Cecílie, který Hynais namaloval pro výpravu zpěvohry Karla Bendla o barokním malíři Karlu Škrétovi.

Vznikl sice „jen“ jako součást scény, ale malíř ho namaloval tak dokonale, doslova škrétovskou technikou, že se plátno po ukončení opery hned dostalo do ředitelny. (A je tam dodnes.) Obraz byl před pár lety dokonce zapůjčený i na velkou výstavu děl Karla Škréty.

autor: Václav Žmolík
Spustit audio

mujRozhlas

Audiosvět Českého rozhlasu na jednom místě

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

mujRozhlas

Audiosvět Českého rozhlasu na jednom místě
Jak nás naladíte na DABu

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.