Poklady Národního divadla: Další svědectví archivu. Josef Kemr ukryl v budově Národního divadla zlatý poklad
Slyšeli jste někdy v souvislosti se Zlatou kapličkou o zlatých šroubech Josefa Kemra? Jsou začerněné, aby je žádný nenechavý zvědavec nenašel.
Ten, kdo by je chtěl vidět, musí vystoupat vysoko nad jeviště naší první scény, na lávky, po kterých se jinak pohybují jen jevištní technici. Právě tady jsou v ocelových konstrukcích umístěné pozlacené šrouby s matkami a podložkami z ryzího zlata.
Z roztavených rodinných šperků je nechal vyrobit slavný herec a dlouholetý člen činohry Národního divadla Josef Kemr. Osobně je sem zašrouboval dva roky před dokončením rekonstrukce historické budovy v roce 1981, a to tajně po domluvě jen s montéry, kteří Národní divadlo opravovali.
Šrouby jsou tři. První s monogramem Eva F. K. na památku jeho ženy, herečky Evy Foustkové-Kemrové. Druhý s písmeny B. Ch., připomínající jeho přítele, operního pěvce Bronislava Choroviče. A třetí „Kemrův“ s monogramem Josef K. Poslechněte si víc ze záznamu Pokladů Národního divadla.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.
Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu
Nebojte se klasiky!
Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?
