Pivní speciály? Největší kumšt je uvařit český ležák. Říkají to i američtí sládci, upozorňuje Tomáš Drahoňovský
„Jsem chmelový závislák,“ ví o sobě bývalý novinář a manažer řemeslných piv, v současnosti manažer komerčních inovací. „Nejraději mám piva typu IPA. Ale i v Americe, domově těchto ultrahořkých chmelených piv, teď začíná frčet český ležák,“ prozrazuje. Jaká chuť by v pivu být neměla? Jak se dá pomocí piva měnit společnost? Nechybí mu média? Jaké tlaky ho kdysi jako novináře přiměly odejít z Primy do České televize? A kolik času teď věnuje své funkové kapele?
„Málokdo si uvědomuje, že pivo jako produkt dokáže obsloužit celé chuťové spektrum. Od hořkých přes kyselé až po sladké. To všechno může být pivo. Záleží jenom na tom, jak se uvaří. Z jakých ingrediencí a jakým postupem,“ říká Tomáš Drahoňovský.
Čtěte také
„I američtí sládci říkají, že největší kumšt je uvařit dobrý český ležák. Je to pivo, ve kterém se skutečně projeví jakákoli chyba. Aby totiž byla zachovaná jeho osvěžující charakteristika, musí být jeho chuť bezchybná,“ vysvětluje.
„Posledních pár let v Americe, v domově ultrahořkých chmelených piv typu IPA, začíná frčet český ležák. Viděl jsem několik amerických pivovarů, které mají v portfoliu skutečně české názvy: desítka, dvanáctka, tmavé. Ctí českou tradici nejenom recepturami, ale i terminologií.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
