Petr Novák

Přesně tak - na začátku byla touha jednoho kluka z Vinohrad zpívat nebo hrát divadlo, parta kamarádů - pozdější hudební skupina George and Beatovens, textař Ivo Plicka a písničky jako Povídej nebo Já budu chodit po špičkách - a právě tahle melodie, i když jako velmi nekvalitní nahrávka - opakovaně vyhrála v někdejší rozhlasové soutěži 12 na houpačce. Jednoduchý text a chytlavá melodie - to samo o sobě by ale nestačilo, kdyby Petr Novák (6. 9. 1945 - 19. 8. 1997) nedokázal na takovém pozadí svým hlasem rozehrát romantické drama. V textu to byla sympatická neohrabaná přímočarost, kterou probudil k životu. Jak se později ukázalo, byl Petr Novák především mistrem krátkého lyrického příběhu, žádný z jeho dalších hudebních projektů nebyl už tak průzračně čistý a přirozený ve své jednoduchosti jako písničky, které s Ivo Plickou napsali v druhé polovině šedesátých let.

Chtěl bych teď připomenout písničku, která je pro Petra Nováka upřímně řečeno trochu netypická. A taky není příliš známá - anebo je spíš úplně neznámá. Ale zdá se mi, že se tu ve zvláštní a vzácné shodě potkaly schopnost citlivým způsobem interpretovat text básníka s pocitem dvou životních osudů, které, ačkoliv každý šel svou vlastní cestou, měly hodně společného. V roce 1993 nahrál Petr Novák dvě skladby na album, které mělo připomenout památku českého básníka a hudebního skladatele Jaroslava Jakoubka. Jedna z těch melodií se jmenuje Píseň o cti. A čest, ta byla v životě vlastní oběma vysokým rytířům smutné postavy; Jakoubkovi i Petru Novákovi. Jako by to snad bylo jejich údělem - jako by jim to bylo souzeno, být osamělým donquijotem v době, která - plná větrných mlýnů - takové hrdiny příliš neuznávala. Jednou z těch falešných cest jak neztratit sám sebe byl alkohol - nakonec i v tomhle světě se oba ztráceli a potom jenom těžko hledali cestu zpátky. Co nikdy neprodali, to byla právě čest. Poctivost v životě i v umění. Každý byl úplně jiný, jiná generace, jiný hudební styl; šansonier a rockový zpěvák - ale v tomhle si byli hodně podobní. Byla jim společná i láska, přesto že ji každý z nich v písničkách vyznával jinými slovy. Petr Novák - jak to o něm napsali na jeho prvním singlu: nešťastný milující minessänger, obcházející s loutnou svého hlasu hrady lidských srdcí.

Co je to vlastně Píseň o cti: moderní šanson? Možná, nevím - ani to není důležité. Podstatné je, že Jaroslav Jakoubek určitě dobře věděl, o čem píše, a Petr Novák zase věděl, o čem bude zpívat.