Pavel Kosatík: Stáří do politiky nepatří. Moc je ale nejsilnější afrodiziakum. Odejít je umění

12. červenec 2024

Americký prezident Joe Biden v závěru summitu NATO ve Washingtonu opět upoutal pozornost, když ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského označil za Putina. Může další přeřeknutí rozvířit debatu v USA ohledně celkové kondice adepta na prezidentský úřad? Měl by být pokročilý věk překážkou ve zvolení do vysoké funkce? Spisovatel Pavel Kosatík se ještě zamyslí nad tím, kam směřuje Slovensko, a ohlédne se za 66. ročníkem festivalu Smetanova Litomyšl i odkazem France Kafky.

Joe Biden se za své přeřeknutí ihned omluvil. Vysvětlil jej tím, že se až příliš soustředil na to, aby byl Putin poražen. „Asi bychom neměli pomstychtivě čekat na každý další Bidenův přeřek, je ale jasné, že jich bude přibývat. Pro mne je to spíše zpráva o tom, kam se posunula západní politika. Když se k moci dostal v roce 1981 prezident Reagan, bylo mu 69 let, a už tehdy se spekulovalo, jestli to zvládne,“ říká v pořadu Jak to vidí... spisovatel Pavel Kosatík.

Jen přes čtecí zařízení to Biden neuhádá

Pokud by Joe Biden svůj mandát obhájil, bude mu na konci prezidentského období 85 let. „Výkon prezidentské funkce samozřejmě nespočívá v dokonalé fyzické kondici, ale je jasné, že jenom přes čtecí zařízení to Biden neuhádá. I když je tedy pokročilý věk jako překážka ve výkonu funkce citlivá otázka a může to být považováno za diskriminaci, horní věková hranice u výkonu prezidentské funkce by asi stanovena být měla.“

Globální odpovědnost

Podle Kosatíka je totiž odpovědnost amerického prezidenta mnohem větší než jen za vlastní obyvatelstvo a za vlastní území. „Je, řekněme, globální. Americký prezident by měl pracovat denně na plný úvazek, a mnohokrát už prosáklo, že Joe Biden úřaduje tři čtyři hodiny denně. Spíše ale přemýšlím, co nám americký politický systém signalizuje, když obě politické strany vygenerovali starého pána, v Trumpově případě ještě navíc s velmi specifickými a hodně nedemokratickými názory.“

Čtěte také

Republikánská i demokratická strana mají podle amerického modelu nejvíce fungovat právě v době prezidentských kampaní. „Měly by se osvědčit v tom, že jsou schopny vytvořit takový volební mechanismus, který vybere zajímavé lidi. Ony ale vybraly to, co už tu bylo. A minimálně tedy v Trumpově případě se to moc neosvědčilo. Pořád jsem si myslel, že stranické mechanismy fungují, ale spíše se neustále přesvědčuji o tom, že je tomu naopak.“

Nejlepší pojistkou by samozřejmě bylo, kdyby politici nelpěli na své moci a byli soudní. To však podle Kosatíka skoro nikdy nefunguje. „Nenapadá mě nikdo, kdo by na moci nelpěl. I Václav Havel, který měl velmi svobodnou mysl, na ní lpěl.“ Mantinelem tedy zůstává to, kolikrát se může v dané zemi prezident ucházet o svůj mandát.

Rozkoš pro Trumpa

Rozbory mentálního a fyzického zdraví Joea Bidena logicky nahrávají Donaldu Trumpovi, který je zatím nepravomocně odsouzen. „Trumpova kampaň z toho velice těží, protože on teď může sbírat síly na další debaty. Pro Bidenova protikandidáta musí být to, že se vše odehrává na Bidenově hřišti a že si s tím Bidenova administrativa neví rady, rozkoš.

Ne nadarmo se podle spisovatele říká, že moc je nejsilnější afrodiziakum. „Naposledy jsme to viděli na Miloši Zemanovi. I ve stavu, kdy byl téměř bez sebe, se moci držel zuby nehty, až se udržel do samého konce. Stáří zkrátka do politiky nepatří, protože pak na ní dotyční lpí podobně jako třeba král Lear,“ dodává Pavel Kosatík.

Spustit audio

Související