Olympijské hry nejsou pro Petra Vichnara oddychovou činností

5. září 2011
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Petr Vichnar

Naším dnešním (5. září) hostem pořadu Je jaká je byl po 11:05 hodině legendární sportovní komentátor a člen vedení sportovní redakce České televize Petr Vichnar.

Leckdo by očekával, že bude osoba, která zasvětila celý svůj život sportu, pocházet z velice aktivní rodiny. Do této skupiny ovšem Petr Vichnar nespadá. „Jsem z rozvedeného manželství, táta od nás odešel, když mi bylo pět let. Zanechal ve mě ale výraznou stopu. Byl profesionální muzikant a já od dětských let poslouchal, jak cvičí. Byl báječný. Pak se maminka znovu vdala a můj nový otec, kterého si nesmírně vážím, byl zase vědecky založený. Zázemí jsem tedy měl různorodé, jenom ne sportovní.

Aktivita ho začala přitahovat až okolo 4. třídy, kdy chodil hrát fotbal a, na pražskou Štvanici, i hokej. V 8. třídě pak začal s basketbalem: „Jezdil jsem do vinohradské sokolovny, kde jsem hrál v dorostenecké lize. Pak jsem zkoušel i v mužích, ale to už se mi křížilo s fakultou. Navíc Bohemka tenkrát postoupila do první ligy a přišli jí na pomoc Karel Baroch s Robertem Mifkou. Končili kariéru a byli to opravdu silní hráči. S mozoly z hrazdy jsem jim nemohl konkurovat. Pak už jsem tedy košíkové nechal.“

Do České televize nastoupil v září roku 1979 a působí v ní dodnes. A začátky prý byly těžké. „Půl roku jsem jenom zvedal telefony a „chodil kolegům pro pivo.“ Pak mě pustili do Branek a já je „zkoktal.“ Tak mě zas nějakou dobu nechali u ledu.“ Za více jak 30 let se přitom podstatným způsobem změnil i způsob přenášení sportovních soutěží, jak Petr Vichnar prozrazuje: „Příspěvky do Branek, bodů, vteřin se tehdy točily na filmovou kameru. Vše se pak muselo upravovat ve střižně. Když navíc kameraman zaspal, tak prostě nebyl natočený gól.“

Za svou kariéru komentoval přes 30 druhů sportů. Za největší zkoušku schopností považuje olympijské hry, ve kterých se často vyskytne sport, který se v běžném programu nenachází. Takto třeba musel být konfrontován s řecko – římským zápasem. „Předtím jsem ho nikdy neviděl a najednou na mě zbyl. Začal jsem ho rychle studovat a hlavně jsem si našel výborného spolukomentátora Václava Šajnera, bývalého zápasníka a trenéra. V Sydney jsme spolu odkomentovali krásné přenosy.“

Komerční duch doby a bezpečnost se bezesporu promítají i do sportu, zejm. pak do velkých akcí. Když si vzpomenu na první olympiády, které jsem zažil v 80. letech, tak to sice byly veliké události, týkaly se ale něčeho trošku jiného. Pohybovaly se v jiné rovině. Jednalo se o politický souboj mezi západem a východem. Dnes je to prostě show pro televizi, která si diktuje podmínky.“ Zároveň Petr Vichnar přiznává, že pro něj největší sportovní slavnost rozhodně není oddychovou činností. „Není to nějaké zvláštní potěšení. Je to vlastně permanentní čekání na něco.“ V těchto měsících se připravuje na XXX. Letní olympijské hry v Londýně.

Petr Vichnar

Kultivovaný projev, zasvěcenost, znalosti i kvalitní slovní zásoba. To jsou vlastnosti dobrého sportovního komentátora. Petr Vichnar měl proto veliké štěstí, když se rozhodl pro studium českého jazyka v kombinaci s tělesnou výchovou. Když jsem chodil na vysokou školu, museli jsme se učit hodně poctivě. Např. v prvním ročníku jsme měli přečíst 350 knih a k tomu všemu normálně fungovat. Nicméně se to vyplatilo. Dnes si to ale vůbec neumím představit.“

Složitý byl ale i jeho druhý zvolený předmět: „Osahali jsme si v něm všechny hlavní sporty a museli jsme splnit nějaká výkonnostní kritéria. Tenkrát byla docela tvrdá. Prošli jsme praktickou, ale i velice výraznou teoretickou, přípravou.“

Dnes jsou v televizi požadováni spíše studenti žurnalistiky. Předpokládá se ale, že budou projevovat obrovský zájem o sport, doplněný o samostudium. „Většinou bereme sportovní fanatiky. Často je k nám vodí Robert Záruba, který učí na novinářské fakultě a vybírá si tam ty správné tipy.“

autor: Pavla Kopřivová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.