Odložený trest pro vraha
Případ, který bylo možné došetřit až skoro po 18 letech. Byl pak trest pro vraha vůbec ještě trest?
V říčce Kamenici u železničního můstku nedaleko nádraží našli 23. listopadu 1987 mrtvolu 18leté dívky. Policisté na místě zajistili otisky bot, stopy pneumatik, stopy po smýkání těla, krevní stopy a také nedopalky cigaret. Vypadalo to, že dívku někdo bil a dusil.
Nález na plicích ale ukázal, že do říčky dívka dopadla živá. Příčinou smrti bylo utopení. Totožnost dívky kriminalisté zjistili po šesti dnech. A po dalších dvou týdnech měli i podezřelého. Jeho tmavě modrou Škodu 105 L viděli lidé blízko místa činu. Pneumatiky se shodovaly, ve voze byly dívčiny vlasy.
Vrah je jasný, ale...
Podezřelý nejdřív všechno popřel. Pak přiznal, že ten den stopařku vezl. Dokonce ji i podrobně popsal, včetně oblečení a nápisu na bundě. Druhý den ale výpověď odvolal. Později na videozáznamu vraždu naznačil a ukázal, jak se všechno odehrálo. Jenže o týden později zase všechno odvolal.
Celkem 16x změnil výpověď, 8x ji popřel a 5x úplně odvolal. Že vraždil, bylo policistům jasné. Museli to ale dokázat. I to, jakým způsobem. Buď dívku hodil bezvládnou do říčky a ona se utopila, protože byla v bezvědomí, anebo jí sám přidržel hlavu pod vodou.
Nový soud po 9 letech
Kvůli nedostatku důkazů a po odvolání ho ale soud zprostil všech obvinění a případ vrátil k došetření. Jenže načasování nebylo nejlepší. Za dveřmi byl rok 1989. Po prezidentské amnestii bylo trestní stíhání zastaveno. Trvalo dalších devět let, než ho zase dostali před soud (mezitím se z něj stal bezdomovec).
Vrah, nebo disident?
Podezřelý se snažil ovlivnit vyšetřování ještě z vazby křivým svědectvím: za úplatu mu měl přítel potvrdit falešné alibi. Taky napsal stížnost na Federální shromáždění. Obvinil v něm tři kriminalisty, že ho při výslechu bili. Za přípravu křivé výpovědi, maření úředního výkonu a křivé obvinění ho už první soud odsoudil k odnětí svobody na jeden rok, s podmíněným odkladem na dva roky. Odvolal se a vrchní soud rozsudek zrušil v plném znění. Blížící se události roku 1989 hrály vrahovi do karet. Spousta policistů tehdy odcházela ze služby, nahradili je noví a nezkušení. Amnestie navíc dostala tisíce vězňů na svobodu. Rázem stoupla kriminalita. Policie nevěděla co dřív. Kvůli dopisu na Federální shromáždění navíc podezřelí ve spisech vypadal jako disident. A v reálu jako bezdomovec byl k nezastižení se soudní obsílkou.
Soud tentokrát požádal o biomechanický posudek, který se ještě v 90. letech neprováděl (o této metodě více viz případ Pád). Měl zjistit, jestli se zavražděná mohla sama v bezvědomí skutálet ze srázu do řeky, nebo jestli jí někdo strčil a dokonal tak vraždu.
Vstupní údaje
- maximální hloubka říčky 20 cm
(dost pro to mít obličej pod vodou)
- 5m svah k řece pod úhlem 45°, místy i 50°
- síla potřebná ke strčení těla 170 N
(střední síla středně silného muže)
Rozsudek skoro po 18 letech
Z polohy, kterou podezřelý popsal, se dívka v bezvědomí nemohla dostat do říčky bez použití cizí síly. Sama se tam mohla svalit jen tehdy, když by její tělo leželo přímo na hraně srázu. Pokus potvrdil, že v takovém případě by se tělo skutálelo okamžitě, tzn. podezřelý by to musel vidět.
Vrah nakonec u soudu 17. června 2005 dostal 10 let. Téměř 18 let po spáchání vraždy. Ale byl to pro něj vůbec trest? Už léta žil jako bezdomovec. A teď najednou dostane ubytování. Bude v teple, dostane pravidelnou stravu, sprchu…
Účinkují: Jan Bidlas, Klára Suchá, Jan Vlasák, Jacob Erftemeijer, Otmar Brancuzský, Adam Ernest
Scénář: Tereza Vojtová, Jiří Straus
Režie: Vít Vencl
Zvuk: Petr Šplíchal
Související
-
Pád
Složité výpočty, počítače, simulace. Přečtěte si, jak kriminalisté ve skutečnosti dopočítávají vzorec pro vraždu pomocí forenzní biomechaniky a detektoru lži.
-
Jak usvědčit vraha omilostněného prezidentem?
Pachatele brutální vraždy našli brzy. Ale byl tu problém: nedostatek důkazů a krevní skupina pachatele i oběti byla shodná... První případ u nás vyřešený analýzou DNA.
E-shop Českého rozhlasu
Mít tři dcery a ještě řídit království, to bych se asi taky zbláznil.
Jan Herget, redaktor a editor Českého rozhlasu
Král Lear
Martin Růžek na rozhlasového Leara vzpomínal jako na jeden z nejnáročnějších úkolů své kariéry, byl pro něj mimořádně fyzicky i emocionálně vyčerpávající. Stačí se soustředěně zaposlouchat do scény bouře, a posluchač pochopí, proč asi tomu tak bylo.
