„Od Američanů bychom se mohli učit národní hrdosti,“ doporučuje novinářka Bednářová

13. červenec 2019

Její maminka je novinářka, takže novinařinu nikdy nepovažovala za zaměstnání. Myslela si, že někteří lidé to prostě dělají. A tak to dnes dělá také.

Její novinářská kariéra začala tím, že si psala deníky z cest. Protože ale pochází z divadelnické rodiny, uvažovala i o kariéře divadelní produkční. „Nikdy jsem nechápala, proč někdo tráví tolik času tím, aby na divadle vytvořil umělou realitu, když se kolem nás děje tolik skutečných příběhů,“ říká. Přesto šla studovat divadelní a filmovou vědu.

Bydlela v garáži, psala v rukavicích

Veronika Bednářová vystudovala také umělecký management v New Yorku. Bydlela tam v Bronxu u kamarádky v garáži, kde byla velká zima. „Když jsem psala, musela jsem mít rukavice,“ vzpomíná na svůj americký pobyt, při kterém se prý naučila nezávidět.

A co se jí líbilo na Američanech? „Na prvním místě je u nich národní hrdost, až pak kritičnost. Tím bychom se od nich mohli inspirovat,“ myslí si.

Tréma před rozhovory

Veronika Bednářová

Za svou kariéru zpovídala mnoho tuzemských i zahraničních osobností a vždycky měla trému. „Ta nepramenila z toho, že bych z nich měla respekt, ale spíše z pocitu, že nejsem dostatečně připravená,“ svěřuje se. Přípravu přitom nikdy nepodcenila.

A jaké má plány do budoucna? „Ráda bych třeba jela pracovat na rok do nějaké neziskové organizace v JAR, do Mexika, projet Ameriku a vydat se například na Island, tam jsem nikdy nebyla,“ plánuje novinářka.

Spustit audio

Související