„Od Američanů bychom se mohli učit národní hrdosti,“ doporučuje novinářka Bednářová
Její maminka je novinářka, takže novinařinu nikdy nepovažovala za zaměstnání. Myslela si, že někteří lidé to prostě dělají. A tak to dnes dělá také.
Její novinářská kariéra začala tím, že si psala deníky z cest. Protože ale pochází z divadelnické rodiny, uvažovala i o kariéře divadelní produkční. „Nikdy jsem nechápala, proč někdo tráví tolik času tím, aby na divadle vytvořil umělou realitu, když se kolem nás děje tolik skutečných příběhů,“ říká. Přesto šla studovat divadelní a filmovou vědu.
Bydlela v garáži, psala v rukavicích
Veronika Bednářová vystudovala také umělecký management v New Yorku. Bydlela tam v Bronxu u kamarádky v garáži, kde byla velká zima. „Když jsem psala, musela jsem mít rukavice,“ vzpomíná na svůj americký pobyt, při kterém se prý naučila nezávidět.
A co se jí líbilo na Američanech? „Na prvním místě je u nich národní hrdost, až pak kritičnost. Tím bychom se od nich mohli inspirovat,“ myslí si.
Tréma před rozhovory
Za svou kariéru zpovídala mnoho tuzemských i zahraničních osobností a vždycky měla trému. „Ta nepramenila z toho, že bych z nich měla respekt, ale spíše z pocitu, že nejsem dostatečně připravená,“ svěřuje se. Přípravu přitom nikdy nepodcenila.
A jaké má plány do budoucna? „Ráda bych třeba jela pracovat na rok do nějaké neziskové organizace v JAR, do Mexika, projet Ameriku a vydat se například na Island, tam jsem nikdy nebyla,“ plánuje novinářka.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
