O Madle z Čech: setkání s Madeleine Albrightovou. Rozhovor oceněný Novinářskou cenou 2011

24. březen 2022, aktualizováno

„Nejdůležitější v mém životě je to, že jsem se stala Američankou,“ říká Madeleine Albrightová. „A pak to, že jsem byla ministryní zahraničí nejmocnější země světa. Jsem hrdá na to, že jsem se narodila právě tady.“ Pořad vznikl během návštěvy Madeleine Albrightové v její rodné Praze na podzim roku 2011. Ve stejném roce získal Novinářskou cenu v kategorii audiovizuální žurnalistiky mezi nominovanými za nejlepší rozhovor. Podle poroty „odkryl neznámou historii známé osoby.“

Autorka dokumentu: Lenka Svobodová
Zvukový mistr: Tomáš Gsöllhofer
Hudba: Gabriel Gossel
Režie: Yvona Žertová
Natočeno: v roce 2011

Madeleine Albrightová (dívčím jménem Jana Marie Korbelová) se narodila 15. května 1937 v Praze na Smíchově Josefovi a Anně Korbelovým. Babička jí brzy začala říkat Madlenko a toto oslovení jí už zůstalo. Otec, právník a oddaný čechoslovakista, začínal diplomatickou kariéru v roce 1937 v Bělehradu.

Kvůli mnichovským událostem však byli Korbelovi už koncem následujícího roku zpět v Praze. Za pár měsíců (pouhých 10 dní po obsazení Československa) nasedli do nočního vlaku a přes Bělehrad se postupně dostali do Londýna.

Byli jsme obklopeni samými Čechy a až na pár výjimek jsme nenašli žádné anglické přátele. Trvalo mi dlouho, než jsem pochopila jejich způsob života a přestala se mezi nimi cítit nesvá. A tak jako my čekali na to, až se budeme moci vrátit domů, Britové čekali na chvíli, kdy je všichni cizinci opustí.

Ze vzpomínek matka Madeleine Albrightové

Londýn–Praha–Bělehrad–New York

Josef Korbel během války pracoval pro BBC. Jeho hlavním úkolem bylo shánět a pořádat informace pro československou exilovou vládu. Ihned po válce odletěl Josef Korbel společně s prezidentem Benešem do osvobozené vlasti. Rodina ho následovala. Ale už na podzim 1945 odjeli znovu do Bělehradu, kde se Korbel stal československým velvyslancem.

Čtěte také

Aby se Madlenka naučila francouzsky, rodiče ji poslali do internátní školy ve Švýcarsku. Po únoru 1948 se ale celá rodina sešla v Londýně a prchla před další totalitou. Tentokrát navždy a opravdu daleko. Za oceán. Do New Yorku. Získat tam politický azyl (natož pak občanství) nebylo jednoduché.

České Colorado

Korbelovi na něj čekali téměř 10 let. Josef Korbel se brzy zapojil do nového života v Novém světě. V létě roku 1949 odjel i s rodinou do Colorada a na Denverské univerzitě začal přednášet politologii. Denver, jehož okolí se velmi podobá české krajině, se Korbelovým stal novým, trvalým domovem.

Otec často říkával: Když už nemohu být diplomatem svobodného a suverénního Československa, jsem hrdý na to, že jsem se mohl stát svobodným americkým profesorem.

Madeleine Albrightová

Jeho nejúspěšnější žačkou (pokud se nepočítá Madeleine) byla Condoleeza Riceová, druhá žena, která stanula na postu ministryně zahraničí USA. Denverská Vysoká škola mezinárodních studií, kterou Josef Korbel v roce 1964 spoluzakládal, dnes nese jeho jméno: Josef Korbel School of International Studies.

Pražské jaro a knedlíky

Korbelovi tedy z Československa odešli, ale vnitřně zůstali spjati s jeho osudy. Josef Korbel věnoval střední Evropě a Československu několik studií a knih. A sama Madeleine si jako téma pro dizertaci vybrala události pražského jara.

Rodinné diskuse o středoevropském prostoru, o mnichovské zradě nebo úvahy o nástupu komunismu a jeho příčinách byly u Korbelů na denním pořádku. A Madeleinino americké dospívání provázely stejně často jako české tradice a knedlíky.

autor: Lenka Svobodová
Spustit audio

Související