Život není pes aneb Ona ještě žije. Marta Kubišová
Ikona Pražského jara, listopadu 1989, symbol všech těch změn. Marta Kubišová se v dokumentu ke svým 75. narozeninám odkrývá v mnoha podobách, beze studu, sevření. Je otevřená, doma, smějeme se. A kafe má výborné. Je tak úlevné zjistit, že ona ikona, symbol, je hlavně skvělá, obyčejná ženská v tom nejlepším slova smyslu.
Marta Kubišová bude končit kariéru, nechtěl bys natočit rozhovor? Ta výzva přišla někdy v létě. Poslední turné Marty Kubišové vrcholilo v den jejích 75. narozenin 1. listopadu v Českých Budějovicích. Byl jsem tam. A bál se. Mívám respekt ke všem lidem, se kterými natáčím, ale tohle je Marta Kubišová. Ikona Pražského jara, listopadu 1989, symbol všech těch změn – alespoň pro moji generaci. Pro mě. Co mám dělat?
Koupil jsem růži a čekal, až Marta přijede na svůj poslední koncert. Byla tak milá, obyčejná, přirozená a příjemná. Zralá dáma, paní, která prožila tolik, že neřeší zbytečnosti. Dali jsme si cigaretu, vysvětlil jsem, o co mi jde, souhlasila. Okamžitě.
Jsem drzý, požádal jsem ji, abych mohl zajít k ní domů, abychom nenatáčeli ve studiu nebo v kavárně, aby se cítila dobře ve známém prostředí. Tak jsme si plácli a moje obavy nezmizely. Na co se budu ptát? Tolik bylo řečeno, tolik natočeno, dá se vymyslet něco nového?
Marta se odkrývá v mnoha podobách
Nedá. Stojím před zvonkem, zdráhám se, protože respekt mě ochromuje a pak to udělám. Otevře mi dcera Kateřina, vstupujeme do soukromí paní Marty, vaří mi kafe, kouříme a rozhovor se rozbíhá přirozeně sám. Čeho jsem se obával? Obě vyprávějí, řeč teče jako řeka, je to moc hezký pocit, jako když se člověk sejde s dávnými známými a probírá život.
Cítím se moc dobře. Přeskakujeme mezi tématy a já chápu, že nemůžu zasahovat, směrovat, jde to samo. Marta se odkrývá v mnoha podobách, beze studu, sevření, je otevřená, doma, smějeme se. A kafe má výborné. Je tak úlevné zjistit, že ona ikona, symbol, je hlavně skvělá, obyčejná ženská v tom nejlepším slova smyslu.
Marta se smála ještě doma
Ten den byla na předváděcím promítání sestřihu koncertu z Lucerny v České televizi. Do přítmí sálu se otevřely dveře, nakoukla tam hlava některého z mladých televizáků, a když viděla na plátně Martu Kubišovou, které si nevšimla v obecenstvu, povzdychla si: „Ona ještě žije?“ Marta se smála ještě doma.
Bylo mi velkou ctí.
Související
-
Marta Kubišová: „Vším, čím jsem byla (a jsem), byla jsem ráda“
Lámala rekordy v popularitě. Ale její píseň Motlitba se stala symbolem odporu proti okupaci v roce 1968. Dostala zákaz a místo zpívání lepila sáčky. Nežilo se jí lehce.
-
Marta Kubišová se rozhodla skončit. „Stáří není pro zbabělce a člověk se musí umět rozhodnout!“
Je jedním ze symbolů odporu proti sovětské okupaci. Její Modlitba se stala hymnou, která v roce 1989 zněla po náměstích. Proč se rozhodla, že na podzim skončí s kariérou?
-
Jedna z nejcharismatičtějších zpěvaček, hrdinka. Jak ale vidí sebe jako mámu? Zrcadlo Marty Kubišové
Říká o sobě, že není krásná. Přesto je jednou z nejcharismatičtějších zpěvaček. Říká o sobě, že není hrdinka, přesto podepsala Chartu a byla její mluvčí. Jak se sama vidí?
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
