Život není pes aneb Ona ještě žije. Marta Kubišová

3. listopad 2022

Ikona Pražského jara, listopadu 1989, symbol všech těch změn. Marta Kubišová se v dokumentu ke svým 75. narozeninám odkrývá v mnoha podobách, beze studu, sevření. Je otevřená, doma, smějeme se. A kafe má výborné. Je tak úlevné zjistit, že ona ikona, symbol, je hlavně skvělá, obyčejná ženská v tom nejlepším slova smyslu.

Autor: Daniel Moravec
Dramaturgie: Daniel Kupšovský
Zvukový mistr: Ladislav Reich
Natočeno: 15. 12. 2017
V dokumentu byly použity ukázky z dokumentárního cvičení AMU Zlatý slavík 1968 (krátký film) Zdenka Zaorala

Marta Kubišová bude končit kariéru, nechtěl bys natočit rozhovor? Ta výzva přišla někdy v létě. Poslední turné Marty Kubišové vrcholilo v den jejích 75. narozenin 1. listopadu v Českých Budějovicích. Byl jsem tam. A bál se. Mívám respekt ke všem lidem, se kterými natáčím, ale tohle je Marta Kubišová. Ikona Pražského jara, listopadu 1989, symbol všech těch změn – alespoň pro moji generaci. Pro mě. Co mám dělat?

Koupil jsem růži a čekal, až Marta přijede na svůj poslední koncert. Byla tak milá, obyčejná, přirozená a příjemná. Zralá dáma, paní, která prožila tolik, že neřeší zbytečnosti. Dali jsme si cigaretu, vysvětlil jsem, o co mi jde, souhlasila. Okamžitě.

Jsem drzý, požádal jsem ji, abych mohl zajít k ní domů, abychom nenatáčeli ve studiu nebo v kavárně, aby se cítila dobře ve známém prostředí. Tak jsme si plácli a moje obavy nezmizely. Na co se budu ptát? Tolik bylo řečeno, tolik natočeno, dá se vymyslet něco nového?

Marta se odkrývá v mnoha podobách

Nedá. Stojím před zvonkem, zdráhám se, protože respekt mě ochromuje a pak to udělám. Otevře mi dcera Kateřina, vstupujeme do soukromí paní Marty, vaří mi kafe, kouříme a rozhovor se rozbíhá přirozeně sám. Čeho jsem se obával? Obě vyprávějí, řeč teče jako řeka, je to moc hezký pocit, jako když se člověk sejde s dávnými známými a probírá život.

Cítím se moc dobře. Přeskakujeme mezi tématy a já chápu, že nemůžu zasahovat, směrovat, jde to samo. Marta se odkrývá v mnoha podobách, beze studu, sevření, je otevřená, doma, smějeme se. A kafe má výborné. Je tak úlevné zjistit, že ona ikona, symbol, je hlavně skvělá, obyčejná ženská v tom nejlepším slova smyslu.

Marta se smála ještě doma

Ten den byla na předváděcím promítání sestřihu koncertu z Lucerny v České televizi. Do přítmí sálu se otevřely dveře, nakoukla tam hlava některého z mladých televizáků, a když viděla na plátně Martu Kubišovou, které si nevšimla v obecenstvu, povzdychla si: „Ona ještě žije?“ Marta se smála ještě doma.

Bylo mi velkou ctí.

autor: Daniel Moravec
Spustit audio

Související

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?