Nová Guinea je pro mě laboratoří. Jezdím si tam pro nová témata, uvádí kulturní antropolog Martin Soukup
Vtip a humor patří k lidství. „Jeden Papuánec mi vyprávěl hned několik vtipů, ale nezasmál jsem se. Zato na pohádce už jsme se tzv. potkali. Tři zlaté vlasy děda Vševěda ho zaujaly,“ vypráví Martin Soukup. Jako kulturní antropolog se vydává do lidských společností, kterých se nedotkla civilizace. Co ho k tomu vede? Jak je to s historií kanibalismu? Čím je pro něj zajímavé téma smrti a rasismu? Učí se na školách pořád stejné nesmysly o rasách? A jsou lidé migrující nomádi?
Dřív jezdil na Novou Guineu třeba i dvakrát do roka. Letos se tam podíval po delší covidové pauze. „Zajímavé na tom bylo to, že najednou byli vesničané jako zmatení. To, co vůči turistům měli za dlouhá léta naučené, zapomněli.“
„Nová Guinea je pro mě laboratoří a jezdím si tam pro nová témata,“ vysvětluje Martin Soukup. „Fascinuje mě na tom, že jsme tady naučeni rozpoznávat obličeje. Když jsem tam byl poprvé, Papuánce jsem nerozeznával. Dnes je poznám na starých fotografiích.“
Teď hledá nový kus světa. Prý aby neotupěl. „Lékem na etnocentrismus je cestování. Najít si jinou lokalitu a nezůstávat na jednom místě není od věci.“ Proto se chystá letos do Indie. „Když vidíte nové typy společností, má to antropologickou hodnotu. Ale hlavním bodem pro mě zůstane Nová Guinea, kde mám v tuto chvíli dvě lokality, kam se hodlám vracet,“ uzavírá kulturní antropolog Martin Soukup.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
