Jedličkův ústav. Od průkopnické myšlenky k respektované instituci
Jedličkův ústav, otevřený 1. dubna 1913, byl prvním českým pobytovým zařízením určeným pro péči o tělesně postižené děti. A druhým na českém území – předběhl ho jen německý Gottsteinův ústav v Liberci. Jméno Rudolfa Jedličky, které pražský ústav nese, si většina z nás spojuje právě s péčí o tělesně postižené děti, na mezinárodní úrovni je ale známý především jako průkopník rentgenologie a radiologie.
Za své angažmá v této oblasti zaplatil nejen prsty na levé ruce, ale nejspíš také životem, který se uzavřel v pouhých 57 letech. Srovnatelný podíl na ustavení a rozvoji Jedličkova ústavu má ovšem i jeho první ředitel, reformní pedagog František Bakule. Ústavu vtiskl jasnou výchovnou koncepci: Z mrzáků žebrajících o almužnu vychovat plátce daní.
Ústav se, i díky dalšímu řediteli Augustinu Bartošovi až do konce II. světové války utěšeně rozvíjel. Po komunistickém převratu ovšem spíše živořil a především se ocitl ve společenské izolaci. Do kašírované socialistické idyly se „mrzáci“ nehodili. Situaci změnil až nástup demokracie a občanské společnosti. Dnes je Jedličkův ústav nejen respektovaným zdravotnickým a vzdělávacím zařízením, ale i samozřejmou součástí veřejného života.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
