Kateřina Rusinová: „Smrt není téma ke kávě.“ Ale možná bychom o ní měli mluvit dřív, než si myslíme
„Pro mě začalo být téma závěru života aktuální ve chvíli, kdy jsem pracovala 20 let v intenzivní péči, kde nemalé procento pacientů prochází nejsložitější životní zkouškou. Uvědomila jsem si, že za přístroji, které nahrazují orgánové funkce, jsou nevyřčené otázky a potřeby pacienta i jeho blízkých,“ říká lékařka a průkopnice paliativní medicíny Kateřina Rusinová v rozhovoru s Michaelou Maurerovou.
Právě tahle zkušenost jí postupně obrátila profesní směr. „To, že se lidský čas krátí, ještě neznamená, že by nemohl být dobře naplněný. A to byl zásadní obrat v mé kariéře,“ ohlíží se dnes přednostka Kliniky paliativní medicíny 1. LF UK a VFN v Praze.
Najednou už nešlo jen o to, co všechno medicína dokáže, ale taky o to, co má pro konkrétního člověka ještě smysl. „To, co paliativní medicína může přinést, je co nejlepší čas, který pacient potřebuje v kterékoli fázi nemoci. A to nejdůležitější je zeptat se a nemyslet si, že já jsem expert. Já jsem na medicínské postupy a expert na to, co je pro něj důležité, je samotný pacient.“
Je to změna, která jde trochu proti naší představě, že lékař má mít vždycky odpověď. „Smrt není téma ke kávě. Vyžaduje pokoru a míru zralosti, a je dobře, že před ním máme respekt,“ uzavírá lékařka Kateřina Rusinová v Blízkých setkáních.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
