Iberoamerikanistka Kateřina Březinová: Represe, špinavá válka a zmizelí. Dědictví diktatury v Argentině rezonuje i po padesáti letech

Podle expertky na Latinskou Ameriku byly okolnosti převratu dány především konturami širší globální studené války, kdy Argentina procházela hledáním vlastní politické cesty. Všechny alternativy přitom musely zapadat do logiky sfér vlivu a byly podřízeny plánům Washingtonu.

„V té době si Washington napříč Latinskou Amerikou upevňoval vliv tím, že podporoval ideologicky spřízněné lídry, často z řad armády. Nešlo jen o Argentinu, ale i o Chile, kde vládl generál Pinochet, stejně jako o Brazílii či Uruguay. V těchto zemích se prosadily silně represivní režimy označované jako junty – tedy kolektivní vlády vojenských představitelů,“ říká Kateřina Březinová.

Dědictví diktatur

Společným pojítkem těchto režimů bylo násilí a nebývalé represe. „Dokonce se vžil termín špinavá válka i pojem zmizelí lidé. Dodnes, přestože byly učiněny nejrůznější snahy, se úplně přesně neví o osudu řady lidí, kteří padli za oběť těmto režimům.“

Čtěte také

Amerikanistka Kateřina Březinová: Dekapitace režimu? Drogy jako argument proti Madurovi moc nedrží

Dalším společným rysem byl antikomunismus, namířený proti všem, kteří nejen levicově smýšleli, ale vykonávali i jakoukoli komunitní práci – včetně kněží. Tato minulost je podle Březinové aktuální dodnes.

„S nástupem testování DNA se v těchto zemích začaly odhalovat případy nucených adopcí. Děti byly odebírány rodičům označovaným za levicové či komunisticky kontaminované a následně vyrůstaly v rodinách spojených s vojenským režimem. V dospělosti pak mnozí zjistili, že jejich příběh je mnohem složitější s tragickými kořeny. I proto je dědictví špinavé války dodnes živé – dotýká se lidí, kterým je dnes kolem padesáti let.“

Důsledkem je silně aktivistická společnost. „Z Argentinců se rekrutují špičkoví experti na forenzní práci, vyhledávání obětí a jejich identifikaci,“ říká Březinová. Dodává, že inspirací jsou i komise pro pravdu a usmíření, které vznikaly v celém regionu. Tyto procesy podle ní souvisejí s tím, jak se země vyrovnávají se zločiny vojenských režim. Zároveň ale upozorňuje, že v Brazílii později došlo i k politickému obratu, kdy část elit včetně prezidenta Jaira Bolsonara začaly tyto režimy spíše rehabilitovat.

V hledáčku Washingtonu

Téma politických posunů se podle Březinové vrací i do současné americké politiky, kde Washington stále citlivě sleduje vývoj v regionu i vztahy jednotlivých států k Bílému domu. Spřízněnou duší Donalda Trumpa je argentický prezident Javier Milei, který nesmí chybět na žádné inauguraci.

„Je to takový stálý host, když se konají politické akce – vždy tam nemůže chybět. Stejně tak salvadorský prezident Nayib Bukele, který představuje další typ modelového lídra – vládne dlouhodobě v režimu výjimečného stavu a odstranil omezení jeho prezidentského mandátu. Jsou to příklady přístupů, které mohou být pro Bílý dům inspirací v tom, jak flexibilně se dá pracovat s ústavou a jakým způsobem se dá ohýbat prezidentský mandát.“