Největší umění je, když rozhýbáte lidi, je přesvědčený kavárník Ondřej Kobza
Má rád, když se spolu lidé baví. Iniciátor piana na ulici, kavárny v lese či hostiny na Karlově mostě Ondřej Kobza už jako mladík brával lidi na poutě.
„Mám rád jeden opuštěný kostel ve Vrchní Orlici nedaleko Neratova. Chodím také ke hrobu Bohuslava Reynka. Je mi blízký tím, že člověk nemusí objet celý svět, aby něco viděl,“ říká Ondřej Kobza, který rád putuje na podzim.
Hostina na Karlově mostě stála jako auto
Proč o sobě říká, že je kavárník? „V tom je obsaženo to, že mě baví hostit lidi. Nemusí to být jen kavárna. Někdy hostím dva lidi, někdy 40 na střeše Lucerny, jindy čtyři tisíce. Hostina na Karlově mostě mě stála 250 tisíc. Já to myslel jako srandu a oni mi to povolili. Někdo si za to koupí auto, já z toho mám radost,“ ujišťuje v Blízkých setkáních.
Jaké má další plány?
„Mám víc nápadů. Třeba středověký karneval. Něco dopadne, něco ne. Rád bych vytvořil třeba aplikaci, v jejímž rámci by se spojili lidé různých profesí. Jeden by pořádal přednášku třeba o Žižkovi, druhý o opravě lampičky. V regionu by se díky tomu mohli najít lidé podobného ražení. To mě napadlo během karantény. Největší umění je, když rozhýbáte lidi,“ uzavírá.
Proč šel jednou v kostýmu šaška a jak dopadl? Umí hrát na piano? Jak vypadá a funguje jeho Poeziomat?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
