Největší umění je, když rozhýbáte lidi, je přesvědčený kavárník Ondřej Kobza

10. prosinec 2020

Blízká setkání

Má rád, když se spolu lidé baví. Iniciátor piana na ulici, kavárny v lese či hostiny na Karlově mostě Ondřej Kobza už jako mladík brával lidi na poutě.

„Mám rád jeden opuštěný kostel ve Vrchní Orlici nedaleko Neratova. Chodím také ke hrobu Bohuslava Reynka. Je mi blízký tím, že člověk nemusí objet celý svět, aby něco viděl,“ říká Ondřej Kobza, který rád putuje na podzim.

Hostina na Karlově mostě stála jako auto

Proč o sobě říká, že je kavárník? „V tom je obsaženo to, že mě baví hostit lidi. Nemusí to být jen kavárna. Někdy hostím dva lidi, někdy 40 na střeše Lucerny, jindy čtyři tisíce. Hostina na Karlově mostě mě stála 250 tisíc. Já to myslel jako srandu a oni mi to povolili. Někdo si za to koupí auto, já z toho mám radost,“ ujišťuje v Blízkých setkáních.

Jaké má další plány?

„Mám víc nápadů. Třeba středověký karneval. Něco dopadne, něco ne. Rád bych vytvořil třeba aplikaci, v jejímž rámci by se spojili lidé různých profesí. Jeden by pořádal přednášku třeba o Žižkovi, druhý o opravě lampičky. V regionu by se díky tomu mohli najít lidé podobného ražení. To mě napadlo během karantény. Největší umění je, když rozhýbáte lidi,“ uzavírá.

Proč šel jednou v kostýmu šaška a jak dopadl? Umí hrát na piano? Jak vypadá a funguje jeho Poeziomat?

autoři: Tereza Kostková , zk