Nejsem typ pro kamenné divadlo. Musím mít pocit, že mám možnost volby, tvrdí Lucie Zedníčková
Letos si založila vlastní divadelní spolek. „To byl únor a nečekali jsme, že všechno bude v březnu jinak,“ popisuje v Blízkých setkáních známá herečka.
„Sbírám informace kolem koronaviru, protože mě to zajímá kvůli tomu mému divadlu. A musím se přiznat, že se v tom vůbec nevyznám,“ krčí rezignovaně rameny Lucie Zedníčková. práce kolem spolku bylo dost, tak doufá, že se zhodnotí.
„Jsem narozená ve znamení štíra a ti nechtějí, aby jim někdo diktoval. Nejsem typ pro kamenné divadlo a trvalé angažmá. Nevyhovuje mi přečíst si, v čem a co budu hrát a kdo to bude režírovat. Připadám si jako ve fabrice. Musím mít pocit, že se můžu rozhodnout a mám možnost volby.“
Haló, tady Zedníčková
Taky ji baví produkční činnost. „To telefonování a zařizování kolem mě hrozně baví a naplňuje.“ Pořadatelům prý není divné, že nevolá nějaká produkční, ale přímo herečka Lucie Zedníčková.
„Naopak, z 99 % jsou milí. Ptají se, co je to za společnost. A já mám dobrý pocit, že jsem pro svoje kolegy zajistila představení a že to funguje. Mě to prostě baví,“ ujišťuje herečka moderátora Aleše Cibulku.
Do jaké míry si střeží soukromí? Co prozradila o své rodině? Jaký vztah má k přírodě? Co ji čeká v práci? Má oblíbená místa, kam často cestuje?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
