Naučila jsem se nepoddávat a to mi pomáhalo překonat handicap, říká velká malá herečka Aťka Janoušková

7. březen 2018
Aťka Janoušková

Role Včelky Máji je pro ni prý prokletím. Umí několik jazyků, její pravé křestní jméno je Vlasta a rodiče jí nacisti odvlekli do koncentračního tábora. Co dělá známá herečka dnes?

Aťka Janoušková brzy oslaví 88. narozeniny. Dnes se často a ráda účastní různých besed, třeba v seniorských domech, a chystá paměti. „Už jsem byla oslovena, takže se k tomu pomalu schyluje. Trošku bilancuju, ale to neznamená, že bych se nevrhala do další nové práce,“ ujišťuje. Z čeho čerpá svůj nezdolný optimismus?

„Vždycky jsem měla pozitivní myšlení. Takže je to jednak dané, jednak jsem musela spoustu věcí překonávat. Třeba tu malou výšku. Tam je asi základ. Odmala jsem se naučila se nepoddávat.“ Možná i proto byla od mládí se svojí výškou smířená a nikdy nesnila o tom, že by chtěla být velká. „Nesplnitelná přání jsem nikdy neměla,“ vrtí odmítavě hlavou.

Rozhlasový start

Jako spousta herců začínala v Dismanově rozhlasovém souboru. „Přišla jsem do sboru ve smutné době, kdy mi rodiče odvlekli do koncentračního tábora. Nikdy jsem nezapomněla panu Dismanovi, že se mě ujal a já se dostala mezi sobě rovné. Mohla jsem s nimi dělat divadlo, což jsem měla strašně ráda.“

Připomíná, že s rozhlasem spolupracovala často i v pozdějších letech a vždycky velice ráda.„S kolegou a pozdějším věhlasným režisérem Jirkou Horčičkou jsem hodně točila. Například několik pohádek. Když se vysílají, je to příjemné připomenutí mojí práce tady.“

02593782.jpeg

Prokletá Včelka Mája

Aťka Janoušková přiznává, že role ve známém animovaném seriálu Včelka Mája je pro ni občas víc prokletím než dabérským štěstím. „V hlavách lidí je tak zasunutá, že pomíjejí všechno ostatní, co jsem kdy dělala. I to, na čem si zakládám,“ říká rezignovaně. Role Máji jí ale neuvěřitelně sedla, i když nadabovat tolik dílů byla velká práce. A nelehká.

„Dabing musí být prostě dobrý a hodně se blížit originálu. Pokud mu nemůže dát třeba i něco navíc,“ říká držitelka Ceny Františka Filipovského za celoživotní přínos českému dabingu. Umí i několik cizích jazyků. „Už jsem hodně zapomněla, ale domluvila bych se,“ říká skromně. „Paměť jsem cvičila už od mládí učením rolí. A když si ji člověk chce zachovat, musí jí pořád cvičit.“

Aťka Janoušková a Jiří Holoubek