Nasekal jsem toho hrozně moc. Je to tím, že jsem workoholik a neumím odpočívat, přiznává Jiří Suchý

1. říjen 2026, aktualizováno

Jiří Suchý slaví narozeniny. Před pěti lety ho v den jeho devadesátin zpovídal Aleš Cibulka pro Blízká setkání přímo u něj doma. Jaký je to pocit slavit takové kulatiny? Jak nákladný je život legendy? Jaké je jeho nejoblíbenější jídlo? A kolika let se plánuje dožít? Poslechněte si rozhovor, který jako by se točil včera.

„Je to hrozný! Všechna média, i ta, která si mě devadesát let nevšimla, se najednou hlásí. Sesypalo se toho na mě tolik! Mám současně tři výstavy, natočili jsme kvůli tomu celevečerák. Prostě jedna věc za druhou,“ vypočítává oslavenec. „Můžu si za to sám. Já jsem vůl. Spískal jsem si to tím, že jsem se narodil.“ 

Uvědomuje si Jiří Suchý, že je žijící legendou? „Není mi jen tak někdo roven, co se týká množství. Co do kvality, to je jiná otázka. Myslím, že jsem toho nasekal hrozně moc. A je to tím, že jsem workoholik. Tím se nechlubím, je to nemoc. Trpím tím, protože neumím odpočívat. A když mám šanci si odpočinout, jdu něco dělat,“ lomí rukama textař, hudebník a principál. 

Poslechněte si celý rozhovor.

autoři: Aleš Cibulka , mis

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.