Meteor o ochutnávání vrtů, závratích opic a umělé vodě
Poslechněte si:
- 00:57 Květen v zrcadle pranostik
- 12:48 Proč geologové ochutnávají vrty?
- 27:48 Objevná plavba do Austrálie
- 33:28 Navozují si opice schválně závrať?
- 40:17 Umělá voda
Hovoří geolog Günter Kletetschka nebo biolog Jaroslav Petr. Rubriku Stalo se tento den připravil Ing. František Houdek. Z knihy Zbyňka Hrkala O lidech a vodě čte Jiří Schwarz.
Všechny díly Meteoru najdete na webu Dvojky nebo v mobilní aplikaci mujRozhlas.
Květen v zrcadle pranostik
Na pranostiky se dnes možná díváme spíše s lehkým úsměvem, protože víme, že nevycházejí na 100 %. Jenomže před staletími hrály pranostiky významnou roli. V době, kdy dlouhodobé předpovědi věda nedokázala poskytovat, byly významnou pomůckou třeba k tomu, aby rolníci zaseli ve správný čas. Naši předkové si všimli, že během roku se pravidelně opakují období, kdy je počasí podobné. Doc. Zdeněk Vašků velmi podrobně analyzoval deset tisíc pranostik. Ty nejzajímavější pro měsíc květen jsme si v Meteoru představili.
Proč geologové ochutnávají vrty?
Günter Kletetschka z Přírodovědecké fakulty UK se zúčastnil dvouměsíční výpravy na zaoceánské lodi Joides Resolution. Ta zamířila pod Řecko k sopce Santorini. Kletetschka měl za úkol analyzovat vrtná jádra ze dna Středozemního moře z hlediska změny magnetického pole. Byl svědkem, jak kolegové berou do ruky párátka a ochutnávají miliony let staré bahno. Proč to dělají? A co se mu podařilo z vrtů zjistit?
Objevná plavba do Austrálie
V roce 1768 se britská Admiralita rozhodla podniknout výzkumnou plavbu, za jejíž hlavní účel prohlásila pozorování přechodu Venuše přes sluneční kotouč. Tento tranzit, jehož proměření mělo vést k přesnějšímu výpočtu vzdálenosti Venuše od Země, měl být nejlépe vidět na tichomořském Tahiti. Utajovaným cílem výpravy pak mělo být hledání nových zemí ke kolonizaci. Do čela výpravy Admiralita překvapivě jmenovala čtyřicetiletého námořního poručíka Jamese Cooka. Jeho výprava vstoupila do dějin. Připomněli jsme si to v rubrice Stalo se tento den, kterou připravuje Ing. František Houdek.
Navozují si opice schválně závrať?
Když děti hrají „kolo kolo mlýnský“, často se točí tak dlouho, až se jim začne motat hlava. Lidský mozek si neví rady se vzájemně protichůdnými informacemi, které získá pomocí rovnovážného tělíska a zraku. Všichni víme, že to děti baví. Zvláštní pocit z „točení hlavy“ zažívají i opce. Vědci sledovali řadu opic v zoologických zahradách a zjistili, že opice si závrať vyvolávají úmyslně. Proč to dělají? Důvody přinesl biolog prof. Jaroslav Petr.
Umělá voda
Jedním z největších problémů dnešního Singapuru je voda. Pokud zavítáte do této země v období zimy, kdy zde panují monzunové deště, oprávněně se vám může zdát absurdní tvrzení, že město má katastrofální nedostatek vody. Čísla však nelžou. Pouhých 471 m3 obnovitelných vodních zdrojů na osobu řadí Singapur na šesté místo v pořadí států s absolutním nedostatkem vody. A tak se rozhodli vodu vyrábět. I o tom píše hydrogeolog Zbyněk Hrkal ve své knize O lidech a vodě, ze které si čteme v repríze.
Související
-
Tučňákům skalním nevadí „manželství na dálku“
Málokteří živočichové žijí trvale v páru. Jednomu druhu tučňáků však takový vztah vydrží i po odloučení na sta kilometrů.
-
Meteor o zániku civilizace, sluchu kormoránů, hořlavém sněhu a létajících pavoucích
01:03 Planetka a zánik civilizace 09:24 První český parník 14:02 Odkud teče pramenitá voda? 27:08 Slyší ptáci pod vodou? 36:01 Sníh, který hoří 34:49 Létající pavouci
-
Meteor o Saturnově tajuplném měsíci, paroháčích a svítícím slizu
Jak se vyrábí zelený svítící sliz? Když byl ondřejovský teleskop nový. Tajuplný Saturnův měsíc Enceladus. Paroží dává jelenům zabrat. Technický div světa v Nizozemí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...
Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Lidský faktor
Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová
