Měla jsem obavu z velké tmy. Paradoxně jste citlivější a vnímavější, popisuje Špicberky antropoložka Zdenka Sokolíčková
Žena v polární noci. To je název nové Četby na pokračování na Dvojce z deníku svérázné umělkyně Christiane Ritterové. „Setkání s autorkou by mě určitě hodně zajímalo. A to nejen proto, že Špicberky se od té doby, kdy ona tam přezimovala, velmi proměnily,“ uvádí antropoložka Zdenka Sokolíčková. Jaký výzkum na Severu prováděla a na jakém projektu pracuje teď? Je milovnicí audioknih? Na co by se Christiane Ritterové zeptala, kdyby žila? Jak se její děti cítily na Špicberkách?
Špicberky byly pro Zdenku Sokolíčkovou a její rodinu dva a půl roku domovem i pracovním prostředím, výtvarnice a spisovatelka Christiane Ritterová tam žila už v roce 1934. „Když jsem četla knihu poprvé, tak tam na mě silně zapůsobily dvě scény. První, když autorka přiznává, že nechala doma svojí dcerku, protože odjet s ní nebylo možné. Druhá, když zmiňuje drastický příběh těhotné ženy norského lovce, která zůstala sama v chatě, a v té tmě a zimě porodila. Dítě přežilo, ale žena přišla o rozum,“ vzpomíná.
Jak na ni působily tamní podmínky?„Měli jsme obavy z té velké tmy a nevěděli jsme, jak to budou snášet děti. Ale vyvolá to ve vás vnitřní usebrání a najdete klid, ani nevíte jak. Prostředí vás ničím nezahlcuje, nevidíte davy a není tam žádná světelná reklama. Vnějších stimulů je málo, takže zcitlivíte a všímáte si věcí, které by vás v Praze ani nenapadly,“ uzavírá Zdenka Sokolíčková.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
