Ledovce na pólu tají před očima. Mapy už neplatí, varuje polárník Miroslav Jakeš

Miroslav Jakeš
Miroslav Jakeš

Na severním pólu byl devatenáctkrát, ale za svůj největší výkon považuje osmašedesátiletý Miroslav Jakeš sólový přechod Grónska v roce 1996. Svůj sen by si ovšem splnil, kdyby se mu podařilo dokončit projekt Tři póly a sedm vrcholů.

Zatím zdolal pět vrcholů a severní pól. Antarktida stejně jako Mount Everest, který označuje jako onen pomyslný třetí pól, mu zatím vzdorují. „Je to hlavně kvůli penězům, všechno je to hrozně drahé,“ říká.

Za desetiletí, po která do polárních oblastí jezdí, se zásadně změnilo nejen vybavení, které mají polárníci k dispozici, ale i krajina. „Ledovce tam tají před očima. Mapy už neplatí,“ shrnuje Miroslav Jakeš, který je také zkušeným průvodcem polárních turistů. Jako vedoucí výpravy prožil i nejedno dobrodružství. Třeba když moderátora České televize Stanislava Bartůška vyprošťoval z vody, kam se při přechodu ledové kry propadl.

Nejdřív beznaděj, pak rekord

Jako jediný muž z Česka provádí lyžařské skupiny na severní pól. Na něm byl s lyžemi zatím čtrnáctkrát

Jemu samotnému prý bylo nejhůř ve chvíli, kdy se skupinou zůstal v Arktidě s bolestivě zraněnou nohou. „Zjistil jsem, že nemůžu jít, prostě to nešlo,“ vzpomíná. „Zavolat zpět helikoptéru nebo sehnat honem nového průvodce by znamenalo problémy, a tak jsem to zkusil a pomalu jsem šel. Nemohl jsem vůbec sundat lyže, protože lyže mi nohu aspoň stabilizovala. Stát se to tady, tak jsem v nemocnici. Postupně se to ale lepšilo a nakonec mi Britové z výpravy ani nestačili. Došli jsme asi za deset dnů a udělali jsme rekord.“

Proč pro něj ani dvacátá výprava na severní pól, kterou má před sebou, nebude stejná jako ty předchozí? Je pravda, že i uprostřed sněhu a ledu se dá zemřít žízní? A jaké to je být třeba měsíc jenom sám se sebou?

Spustit audio

Související