„Matyáš se totiž rozhodl, že chce umřít.“ Dokument Matyáš a maminka o mezích mateřské lásky

20. leden 2019

Dokument

Volala mi kolegyně, že Matyáš je výjimečný kluk, mimořádně inteligentní. Že s oběma kdysi točila dokument o nadaných dětech a že by bylo zajímavé, kdybychom se poznali a já natáčel další práci. „Proč ne ty?“ ptám se. „Protože nemůžu,“ řekla. „Matyáš se totiž rozhodl, že chce umřít.“ Začal jsem tedy navštěvovat Barboru Kosíkovou a jejího syna Matyáše. Matyáše a maminku. Dokument se umístil na 2. místě přehlídky rozhlasové tvorby AudioREPORT 2018.

Matýáš ve svém pracovním koutku, když mu bylo 9 let|foto:Barbora Kosíková

Matyášovi je 22 let a 18,5 roku trpí svalovou dystrofií LGMD 2A. V Česku touto nemocí trpí asi 75 lidí. Je to onemocnění svalů ovládaných vůlí, vlastně kosterních svalů. Člověk ztrácí svalstvo a jakýkoli pohyb je pro něj velmi náročný. Jako kdybyste měli o 200 kg víc. Diagnózu mu ale zjistili až v 19 letech.

Celou tu dobu lékaři hledali, odebírali mu velké kusy svalů pro zkoumání. Psychologové zkoumali, jestli si nevymýšlí, když je tak mimořádně inteligentní, a prostě nemohli přijít na to, co mu vlastně je. Nakonec pomohlo genetické vyšetření z kapky krve.

Energie už mu nestačí

Logo|foto:Český rozhlas

Celý život je Matyáš neustále unavený. Unavený tak, že dojít si třeba na záchod, znamená obrovský výdej energie, která už nestačí na nic dalšího. Celý život. A ten stav se zhoršuje. Pomalu a plíživě, pořád. Nemoc se nedá léčit. Jednou se udusí.

Matyáše a maminku jsem zastihl v době, kdy zjistili, že euthanasie není proveditelná. U nás kvůli legislativě (to věděli), v Evropě proto, že Belgie i Švýcarsko jsou daleko a samotný akt je velmi drahý. Jediným řešením je sebevražda.

Proto souhlasili s natáčením

Proto souhlasili s natáčením tak intimního tématu. Proto mi dovolili být s nimi, povídat si a ptát se. Aby lidé věděli, že mezi námi žijí tací, kteří (aspoň to tak cítí) nevidí jinou možnost než odejít. Pro dokumentaristu vzácný moment, pro člověka nesmírně obtížný. Co je to mateřská láska? Jaké má meze a podoby? Kdo jsme, abychom to dokázali posoudit? Každý takový cit, taková zkušenost je jiná, nepřenosná a jedinečná.

Je touha skončit utrpení opravdová? Není jen berličkou pro snazší dožití? Jaký je duchovní rozměr takového rozhodnutí? Jak reaguje mateřská láska na vlastně protimluvný záměr? Milujeme vlastní děti natolik, že chceme, aby zemřeli, protože to ukončí jejich trápení?

Nebylo mojí ambicí všechny otázky položit ani doříct. Nebylo jejich ambicí odpovědět beze zbytku. Jsou tajemství, která mají zůstat zachována. Přesto moc děkuji za čas, který jsem mohl strávit s Matyášem a maminkou. Protože nahlédnutí do jejich světa může pomoci každému z nás (tak jako mně) se zastavit, zahloubat, možná i přehodnotit mnohé otázky vlastního bytí a jeho smyslu a snažit se více naslouchat ostatním.