Masožravé rostliny by si s filmovou Adélou nerozuměly

Párek, psa i člověka si k večeři vychutnala masožravka Adéla v populárním českém filmu. Ve skutečnosti jsou masožravé rostliny postrachem hlavně pro drobný hmyz. Také způsob „lovu“ a spořádání kořisti se od filmové rostliny dost liší.


Příspěvky Meteoru 7. 5. 2016
01:02 Brání se čeština anglickým výrazům?
11:08 Nejstarší plameňák
17:41 Před Sluncem přeletí Merkur
28:04 Co chutná masožravkám?
39:39 Budou plasty hnít?
43:08 Chybné geny znamenají zdravé lidi

Představu o tom, jak vypadá a čím se asi tak zhruba může živit masožravá rostlina, si mnozí z nás udělali právě na základě komedie „Adéla ještě nevečeřela“ z roku 1977. Filmařská fantazie nám přitom pěkně zamotala hlavu. Například nám vnukla představu, že masožravky „loví“ tak, že rozevřou květ, počkají, až do něj něco spadne a spolknou to.

Tak to ale není. „Masožravé rostliny používají k obživě listy nebo listy přeměněné v lapací orgány. Květy slouží v podstatě jen k tomu, aby z nich vznikla semena a rostlina se mohla rozmnožovat,“ uvedla v Meteoru ředitelka botanické zahrady Masarykovy univerzity v Brně Magdaléna Chytrá.

Chlupy s lepidlem

Masožravek je hodně druhů, některé loví aktivně, více je ale těch, které jsou pasivní. To znamená, že lákají hmyz svou vůní podobně jako jiné rostliny. „Mají takové nalepovací listy se žláznatými chloupky. U některých druhů vidíme u chlupů kapičky připomínající rosu, to je trávicí tekutina, na kterou se kořist nalepí,“ řekla botanička.

Podobně „loví“ například rosnatky, které se vyskytují i u nás. Ty jsou drobné a jsou schopny „ulovit“ menší kořist, například drobné mušky připomínající smutnice poletující kolem květináčů nebo octomilky. „Hmyz se nalepí na žláznaté chlupy, po několika hodinách se začnou chlupy kolem hmyzu obepínat a zavalí mušky trávicí šťávou,“ dodala Magdaléna Chytrá.

Smrtící konvičky

Jiné masožravky mají listy přeměněné v lapací láčky, někdy se jim říká lapací konvice. Nad láčkami mívají víčko jako ochranu před deštěm. „Některé druhy jako špirlice mají celé listy přeměněné v lapací láčky, jiné jen částečně, třeba tropické láčkovky,“ řekla Magdaléna Chytrá.

Ani tyto masožravky se nepohybují, jen lákají hmyz svým sladkým, ovšem smrtícím lepivým nektarem. „Hmyz hledá potravu, tak leze po různých rostlinách. Když ale narazí na láčkovku, uklouzne a namočí se, zpátky ven už se nedostane přes lepivé chlupy a zůstane v láčce uvězněn,“ dodala Chytrá.

Aktivní mucholapky

Existují ovšem i druhy aktivnější, které nad hmyzem dokáží doslova „zaklapnout past“. „Nejznámější je mucholapka podivná, která má čepel listu rozdělenou na poloviny. Okraje listu jsou roztřepené chloupky. Když se hmyz k chloupkům trčícím z čepele přiblíží a podráždí je, tak se chlupy propletou jako prsty a hmyz tam uvězní,“ vysvětlila Magdaléna Chytrá.

Mucholapka podivná

Zavírání listů je vybaveno pojistkou, aby se nestalo, že se zaklapnou třeba nad kouskem jehličí nebo kapkou vody. „Je tam interval 3 až 10 vteřin, list během nich očekává dvojité podráždění. Pro rostlinu je zaklapnutí energeticky velmi náročné, proto s ním šetří. Za život rostliny se každý list dokáže zaklapnout jen třikrát až čtyřikrát. Existuje odhad, že pouze na každé čtyřsté zaklapnutí jakéhokoli listu se rostlině podaří něco chytit,“ dodala Chytrá.

Rostlina mušku vycucne

Muška chycená do takové pasti se snaží bránit se, co to jde, mrská se, chce se dostat ven. To ale rostlinu ještě více nabudí a vyprodukuje víc trávicí šťávy, která mouchu zahubí. „Šťávy začnou rozkládat měkký obsah hmyzu, zbyde jen vnější chitinová kostra. Jakmile se květ znovu otevře, suchý zbytek mouchy upadne nebo jej odvane vítr,“ popsala Magdaléna Chytrá.

Větší než lidská hlava

Mezi největší známé masožravky patří láčkovky – například takzvaná láčkovka rádža, odborně nepenthes rajah. „Ta může mít láčky velké až 30 nebo 40 centimetrů, může být větší než lidská hlava. Uvnitř láčky může být až několik litrů trávicí šťávy,“ zmínila Chytrá.

Láčkovka rádža, největší z masožravek

Tito obři mezi masožravkami rostou u země a jsou popínavé, často žijí ve vzájemné symbióze s drobnými živočichy v okolí. „Při pokusech se zjistilo, že by byly schopné rozložit i většího živočicha, například laboratorní krysu,“ doplnila ředitelka botanické zahrady v Brně Magdaléna Chytrá. Většinou to ale nedělají, spokojí se s hmyzem. Jak je vidět, i největší z masožravek má do filmové Adély opravdu daleko.

Tento i ostatní záznamy pořadu Meteor najdete v našem Archivu pořadů.