Markýz de Sade: Tajná historie

Jeho jméno se stalo synonymem zlomyslné smyslnosti a poživačné krutosti. V počátcích moderní psychopatologie byla podle něj dokonce pojmenována jedna ze zavrhovaných úchylek – sadismus.

O jeho životě se vyprávějí legendy plné krve a mrtvol mladých dívek po nezřízených erotických orgiích a neslýchaných mukách. I když jeho temný odkaz většinou vzbuzoval odpor, má dodnes své obhájce a vyznavače.

Obdivovatelé markýze de Sade

Jeho literární tvorbě se obdivoval Gustav Flaubert. Viděl v ní viděl jeden z prostředků mravní výchovy. Znalost jeho knih považovali za nezbytnou Stendhal i Victor Hugo. Baudelaire ho nazýval „božským markýzem“ a tvrdil, že se k jeho „dílu musíme vracet, chceme-li poznat lidstvo a sestoupit až na jeho dno“.

Čtěte také

Příběhy slavných: Sigmund Freud

Vydání většiny svých knih se markýz de Sade nedočkal. Jeho tvorba, která byla v 19. století zasunuta do zapomnění, znovu ožila ve století 20. Znovu nadchla mnohé surrealisty, kteří v autorovi viděli předchůdce Sigmunda Freuda.

Znalci jeho díla dnes obvykle nechápou autorovu literární produkci jako pouhý amorální popis pornografických zvráceností. Vidí v ní i výraz člověka revoltujícího proti nesvobodě, který různé formy erotismu popisuje v souvislosti s lidskou psychikou, a razí tak cestu moderní psychopatologii.

Pornograf, nebo filozof?

Donatien Alphonse François de Sade|foto:Profimedia

Přestože se dílem pronásledovaného a často vězněného šlechtice vine převážně popis nejrůznějších sadomasochistických úchylek, nelze pominout pasáže filozofické. Ty jsou totiž nadčasové, a to zvláště pokud popisují člověka jako svébytného tvora živočišné říše.

Sám markýz se v hrůzných letech Velké francouzské revoluce ocitl na krok od gilotiny. Po po mnohaletém věznění byl odstraněn do ústavu pro choromyslné, kde taky zemřel.