Lukáš Jelínek

Kdo by nechtěl slyšet, jak je chytrý, hodný, úžasný? Jenže čeho je moc, toho je příliš. V novoročních promluvách tří ústavních činitelů se často objevovala chvála občanů.

Přestože se prezident Miloš Zeman navezl ve svém vánočním poselství do kdekoho, jednomu námětu se vyhnul.

Dluhy se mají platit a na dlužníky má být přísnost. S těmito tezemi se teď budou muset po poslancích vypořádat i senátoři.

Úspěch mívá vždy spoustu otců, zato neúspěch bývá sirotkem. V poslednéch dnech se v české politice otcové přemnožili.

Žádný průzkum preferencí ani volební model nemá patent na pravdu. V tom lze s politiky, zpravidla odmítajícími komentovat závěry sociologů, souhlasit.

Zabečíš – vlk tě sežere, nezabečíš – podřízne tě bača,“ traduje se mezi Čečenci. V podobné situaci se v pátek ocitla sociální demokracie.

Nahlédnout do soukromí politiků může být pro voliče atraktivní. Jenže někdy je lepší nevidět a nevědět. Zvlášť když se pak věci ukáží být jinými, než jak nám bylo líčeno.

Čím častěji budeme volat „hoří“, sotva zahlédneme doutnající popel, tím je větší pravděpodobnost, že vážnému požáru pak nebude věnována pozornost.

V éře, kdy máme lež za „alternativní pravdu“, se nelze divit, že média dostávají nakládačku, a politici strkají nos tam, kam by si kdysi netroufli.

V souvislosti s vrcholícími námluvami mezi ANO a ČSSD jsou zmiňovány pojistky. Ať už týkající se možné nevěry jednoho z partnerů, nebo trestního stíhání premiéra.