Luboš Valerián o Otu Biedermanovi
Poměrně inteligentní s dobrou slovní zásobou, zdvořile, ale hrdě vystupující a především fyzicky i psychicky odolný. Milovník zbraní a bojových sportů. Toho nešlo zdolat ostře vedeným výslechem. Zabraly až otcovské domluvy.
„Na ten výslech rád vzpomínám... Byla to určitá taktika: nepřerušovat spontánní výpověď v klíčovém momentu spontánního doznávání. A taky bylo třeba doplňující otázky na detaily o způsobu usmrcení, způsobu ukrývání oběti a podobně,“ vysvětluje plk. Luboš Valerián.
„Jeho výpověď byla velmi obsáhlá… Navíc jsem vycítil jistý velikášský rys Biedermanovy povahy, co se týče zbraní a jejich použití. Považoval se za odborníka a jakýkoli naivní dotaz z mé strany ho vedl k ochotnému poučování.“ Výslech trval 14 hodin.
Machr na špinavou práci
Biederman se během něj přiznal k dalším čtyřem vraždám v Praze a na Kolínsku. Ve dvou případech šlo o jeho přátele. Říkal to chladnokrevně. Jako by se chlubil. „Je to zajímavý typ zločince. Dělal práci, kterou nikdo jiný dělat nechtěl, ale z celé party z toho měl nejmenší profit,“ popisuje plk. Valerián.
„Byl dostatečně inteligentní, aby pochopil, že ho čeká doživotí a že sebeupřímnější doznání nemůže snížit váhu pěti zavražděných obětí. Podle forenzních expertů trpí stálou duševní poruchou psychopatie, je citově chudý. Agrese a násilí mu poskytují pocit dokonalosti, nadřazenosti a úspěchu.“
Vztah vyšetřovatel-vyšetřovaný
A jen pro dokreslení: „Občas mě tento pětinásobný vrah nechává z vězení pozdravovat. Jednou mi dokonce nechal v rádiu zahrát písničku Daniela Landy Včera mě někdo trefil… Pro mě byl tento případ studnicí poznání. Možnost vyšetřovat takový případ potká kriminalistu jednou za život.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.