Kristina I. Švédská. Královna s nevyhraněným vyznáním i pohlavím

Král Gustav II. Adolf s manželkou dlouho nemohli přivést na svět živé dítě. Když se jim to podařilo, radost to byla velká. Lékaři totiž dítě zprvu považovali za chlapce. Historikové se domnívají, že Kristina byla jakýmsi pseudohermafroditem. Měla vaječníky, ale též klitoris podobný penisu. Právě tato skutečnost vedla ke zmatkům ohledně pohlaví. Když se matka dozvěděla, že přivedla na svět „jen“ dceru, duševně se zhroutila. Kristině pak celé dětství dávala nepokrytě najevo, že je ošklivá a nechtěná.

Situace se ještě zhoršila ve chvíli, kdy král Gustav padl v bitvě. Dívce bylo šest let a většinu času trávila s psychicky labilní matkou. Jediný únik pro ni představovaly soukromé vyučovací hodiny. Pronikala do všech zákoutí evropské vzdělanosti a brzy získala neobvykle široké vědomosti.

V Římě ji nadšeně vítal papež

Začalo ji přitahovat katolictví, což byl problém. Švédsko patřilo mezi bašty protestantů, a když se Kristina v 18 letech ujala vlády, měla tyto hodnoty reprezentovat. Jenže to nedokázala. Stejně jako měla nevyhraněné pohlaví, váhala také v otázce vyznání. Nakonec se rozhodla konvertovat ke katolictví, jenže takový krok se v její vlasti trestal smrtí.

Existovala jediná možnost. Po několika letech vlády královna abdikovala, korunu předala svému bratranci a odjela ze země. Až poté oficiálně přijala katolictví a triumfálně přijela do Říma, kde ji nadšeně vítal sám papež. Svatý otec se domníval, že v Kristině získá vzornou stoupenkyni víry, jenže se spletl. Bývalá královna se rychle zapojila do politického boje, dokonce nechala bez milosti zabít muže, který ji zradil.

Z hrdinkky ze dne na den nenáviděnou osobou

Podobné praktiky se ale v Evropě už nenosily, takže Kristina poznala, jak vrtkavé může být veřejné mínění. Do té doby ji oslavovali jako hrdinku, ze dne na den se ale stala nenáviděnou osobou. Co na ní lidem dříve připadalo nevšední a zajímavé, bylo najednou divné a odpudivé. Objevily se nelichotivé komentáře ohledně jejího neženského zjevu i nulového osobního života.

Do konce života žila v paláci v Římě obklopena uměleckými předměty, které tolik milovala. Zemřela v 62 letech, a přestože si přála skromný pohřeb, církev jí vypravila velkolepý smuteční průvod a její ostatky nechala uložit přímo v bazilice svatého Petra ve Vatikánu.