Krev na sněhu

11. říjen 2017
Policejní foto Ludvíka Nováka

Zapíral, přestože všechny stopy hovořily proti němu. Je možné, že tu dvojnásobnou vraždu u Kardašovy Řečice nepřiznal ani sám sobě. Četníci v jižních Čechách ale tehdy v zimě roku 1922 odvedli perfektní práci. Důkazy byly nezvratné. A to i v době, kdy ještě nebyla používána daktyloskopie a nebyly známé krevní skupiny.

Brzy ráno 15. února roku 1922 našli u obce Pohoř na Jindřichohradecku dva mrtvé muže. Oba měli prostřelenou hlavu. Jeden z nich ležel přímo na silnici. Druhý kousek dál v poli. Podle stop ve sněhu bylo jasné, že se vrahovi pokusil utéct. Ten ho ale dostihl a z bezprostřední blízkosti zastřelil.

Četníci z Kardašovy Řečice strážmistr František Jahoda a vrchní strážmistr Jindřich Lukeš podle lístků v kapsách oba muže identifikovali. Šlo o řezníka Václava Birnbauma a Josefa Řeřichu (na fotografii níže). Jinak měli oba po kapsách jen pár drobných. Mohlo jít o loupežnou vraždu? Další stopy ve sněhu vedly z místa činu dál k lesu. Četníci se po nich vydali.

Průkazka na dráhu Josefa Řeřichy, jedné z obětí

Jen tu hledám nevěstu...

Cestou našli zakrvácený sníh. Byl tajemný uprchlík sám zraněný? Nebo si jen vrah čistil ruce od krve? Mezitím četníci Hotásek a Eliáš z nedalekého Zámostí vyslechli hajného, který si všiml podezřelého muže. V domnění, že jde o pytláka, ho prý i chvíli sledoval. Četníkům tak aspoň ukázal směr. A to stačilo.

Mapa pátrání po vrahovi v okolí Kardašovy Řečice

Divně se chovajícího muže dostihli. Motal se, jako by nevěděl kam jít. I popis odpovídal. Světlý kabát a klobouk, knírek. Před četníky se pokusil utéct. Po varovném výstřelu se ale zastavil a nechal se zatknout. Jde prý z vedlejší vesnice a v okolí že si hledá nevěstu. V kapsách měl skoro 40 000 korun.

Tak šli četníci po stopách vraha (autentický plánek)

Řezníci na nákupech

Šlo prý za peníze z prodeje pušky. Jenže ta částka by odpovídala ceně tak osmi pušek. Navíc na kabátě měl červené skvrny... Na stanici četníci brzy zjistili, že 38letý Ludvík Novák z Malého Bednárce je známá firma: 3x trestaný za krádeže a za ublížení na zdraví a za různé podvody.

Ještě více mu přitížilo svědectví ženy, která s oběma zavražděnými muži jela ve vlaku z Tábora do Jindřichova Hradce. Bavili se prý spolu, že jedou na trh kupovat prasata. A vedle nich měl sedět muž ve světlém klobouku, který z nich a z jejich peněženk nespustil oči. Popis odpovídal.

Popis, částka i stopy odpovídají

Soběslavští četníci mezitím v lese pod hromádkou jehličí našli sáček s 32 000 korun. Manželky zavražděných potvrdily, že při odchodu z domova u sebe muži měli přes 70 000. Částka tedy seděla. Botám podezřelého odpovídaly i stopy na místě činu. Jak velikostí, tak i přišroubovanými desetihaléři, pomocí kterých byly na podrážkách připevněny příštipky.

Náčrtek vrahovy stopy

U Nováka doma byl nalezen dopis. Stálo v něm: „Ctěný pane, Váš dopis ze dne 27.3. jsem s díky obdržel. Na Vaše přání pak zasílám Vám browning. Neprodávám ho snad pro nějakou vadu, o čemž se vlastně sám můžete přesvědčiti. Samozřejmě nebudete-li s ním spokojen, přijmu jej nazpět. (...) Cena 280 Kčs. S úctou Josef Krupička.“

Dopis o prodeji revolveru Browning

Do smrti nevinen

Náhod už bylo podezřele mnoho. Novák ale stále zapíral. Zbraň prý poslal zpátky. Když ale na jaře roztál sníh, ženy na poli našly odhozený revolver. Po srovnání s nábojnicemi byl identifikován jako vražedná zbraň. Ani pak se ale Novák nepřiznal. Do konce života tvrdil, že jde o nešťastnou shodu náhod: podobné stopy, desetitisíce v kapse, revolver i krvavé skvrny na oděvu.

Četníci v roce 1922 ale odvedli perfektní práci. A to nejen na místě činu s přesným zakreslením stop, ale i ve spolupráci jednotlivých četnických stanic. Ludvík Novák byl odsouzen k trestu smrti. Ještě hodinu před popravou 9. ledna 1923 napsal dopis své rodině. I v něm stále vystupuje jako oběť.

Zpět na: časovou osu a mapu Historie českého zločinu

Spustit audio
autoři: Bronislava Janečková, Michael Erhart, Miloš Vaněček