Prodavači snů. První velký případ podvodu s omamnými látkami

První zkušenosti s návykovými látkami na území Rakousko-Uherska se objevují už na konci 19. století. První větší vlna, kdy se v Československu začal kokain objevovat, přišla ale až po 1. světové válcem. Souviselo to pravděpodobně s ruskými emigranty, kteří měli zkušenost právě s kokainem.

Nástup kokainového moru

Paříž měla svůj Montmartre, kde bylo centrum kokainistů. Praha měla ve 20. letech podniky Texas, Mimosa nebo Rokoko (o tom více viz případ Bílý jed). Prodej kokainu u nás ale kvetl ve všech velkých městech, a dokonce i na venkově.

V roce 1924 se tak v novinách začínají objevovat články, které Prahu varují před šňupáním kokainu a používáním morfia. Ve stejném roce dostanou také kriminalisté první velký případ podvodu s omamnými látkami.

Případ Latiňák

František Latiňák byla známá firma. Poprvé byl odsouzený v roce 1912 za pašování cukerínu. Ve věznici na Vinohradech během noci v roce 1913 přepiloval mříž a utekl. Podle dobových zpráv na něj čekalo před věznicí auto. Odjel do Švýcarska a pak do Holandska.

Po 1. světové válce se vrátil do Československa a v roce 1924 se dopustil podvodu s kokainem. Připravil 12 pytlíčků se sodou bicarbona a do jednoho dal malou vrstvičku kokainu. Na „ochutnání“ to stačilo. Účtoval si zálohu 7 000 korun, skutečná hodnota sody byla v té době kolem 100 korun.

Směšný trest

„Latiňák jest vinen, že (...) koncem července lstivým předstíráním, že v balíčkách je kokain, (…) čímž spáchal čin podvodu, a odsuzuje se k osmi měsícům žaláře (...) a naproti se zprošťuje obžaloby, že v červenci a srpnu 1924 obchodoval s kokainem.“

Na základě tehdejších zákonů ale nebylo pravděpodobné, že by mohl dostat vysoký trest. „Tam byla pokuta 50 korun. A když nezaplatí, tak 10 dní odnětí svobody,“ uzavírá Miloš Vaněček. Mnohem zajímavějším se tak jeví, jak byl Latiňák odhalen. Poslechněte si dokudrama.