Kovařík
Kovařík je zdrobnělina z apelativa kovář. Někdy se zdrobněliny používaly k rozlišení osob – kdyby žili ve vsi např. dva kováři, pak by se jednomu říkalo kovář a tomu mladšímu nebo tomu s menší živností nebo tomu, který bere menší zakázky, by se začalo říkat kovařík. Mohlo by také jít o syna kováře či kovářského učně.
Vladimír Mates zmiňuje i brouka kovaříka, ale tento výklad se mi jeví jako méně pravděpodobný, i když máme i jiná příjmení motivovaná označením hmyzu (např. Mucha). Příjmení Kovařík/Kovaříková je běžné, používá ho 7 362 osob.
Použitá literatura:
D. Moldanová, Naše příjmení, Praha 2010, s. 93; A. Kotík, Naše příjmení, Praha 1894, s. 24; V. Mates, Jména tajemství zbavená 1, Praha 2002, s. 132–33; M. Knappová, Naše a cizí příjmení v současné češtině, Liberec 2002, s. 28; M. Majtán, Naše priezviská, Bratislava 2014, s. 71; J. Beneš, O českých příjmeních, Praha 1962, s. 217; https://www.ptejteseknihovny.cz/dotazy/puvod-prijmeni-17
