Koreanistka Nina Špitálníková je na syna sama. „Zjistila jsem, že na mě kvůli tomu lidi koukají skrz prsty“
Tota lítá. To je pohádka, která teprve čeká na vydání. „Jsem čerstvě v Česku. Dva měsíce jsem byla v Asii, kde jsem cestovala se svým synem a dopisovala pohádku,“ vypráví. Tuší mladí, co je totalita? Proč říká, že plýtváme svobodou? Proč je Severní Korea temnou zemí? Mohou tam být lidé šťastní a jakou tam mají roli muži a ženy?
„Jezdím do Asie pracovat. Tam mi někdo udělá snídani, uklidí a já mám čas věnovat se synovi a pracovat. Když toho mám v Praze moc, jsem frustrovaná, že s ním nejsem a práce mi nejde. O pohádku mě požádal syn a je to taky o totalitě, protože nic jiného psát neumím,“ vysvětluje autorka.
Nina Špitálníková se v těhotenství ocitla na všechno sama. „Zjistila jsem, že na mě lidi koukají skrz prsty, protože syna přivedu do neúplné rodiny. Měla jsem strach. Po porodu jsem řešila s jeho otcem, který není Čech, synovo občanství a alimenty. Soud se táhl pět let. Do té doby jsem na alimenty neměla právo,“ vypráví.
Čtěte také
„Někde jsem to nahlas řekla a najednou se zvedla vlna, jak jsem si to dovolila. Mámy ale potřebují podporu. Je to pro ně extrémně těžké. Já to mám mnohem snazší o to, že se sama uživím, ale pro ženy, které tu možnost nemají, to musí být velmi těžké. Myslím, že by je všichni měli podporovat,“ uzavírá Nina Špitálníková v Blízkých setkání z knižního veletrhu v Ostravě.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
