Konec 2. světové války. Den vítězství má rozdílné datum

8. květen 2023

Žádný konflikt v dějinách lidstva nepřinesl tolik obětí, krve a zkázy jako 2. světová válka. Žádný ale také neměl tolik konců. Poprvé bezpodmínečnou kapitulaci podepsali Němci 7. května 1945 v severofrancouzském městě Remeši, podruhé o den později v Berlíně, kdy už měl ovšem Stalin v Moskvě na kalendáři datum 9. května, takže od té doby se Den vítězství slaví v každé zemi jinak.

Jako poslední v Evropě padli v boji proti nacistům 12. května dva čeští partyzáni u vsi Chraštice nedaleko Příbrami. 16. května bylo osvobozeno poslední Němci obsazené území, britský ostrov Alderney v Lamanšském průlivu.

Mír mezi Slovenskem a USA nebyl uzavřen

Válka ale pokračovala dál v Tichomoří a Mandžusku. Až po svržení dvou atomových bomb Američany a útoku Sovětského svazu v beznadějné situaci císař Hirohito 15. srpna vyhlásil kapitulaci Japonska rozhlasem. Oficiálně byla podepsána 2. září 1945. Mírová smlouva mezi Japonskem a Spojenci, která oficiálně ukončila druhou světovou válku, však byla podepsána až 8. září 1951 v San Francisku s platností od 28. dubna 1952.

Avšak Slovenská republika Spojeným státům vyhlásila válku 12. prosince 1941 a mír mezi oběma státy nikdy nebyl uzavřen, takže válka vlastně pořád trvá. Naštěstí na to už všichni dávo zapomněli.

Další Příběhy z kalendáře poslouchejte online na webu Dvojky nebo v aplikaci mujRozhlas.

autoři: Jan Kovařík , Tereza Stýblová , Petr Stančík

Spustit audio

Všechny díly pořadu na mujRozhlas

Související

Židovského chlapce mučili, přesto neprozradil úkryt rodiny. Popravili ho spolu s osmnácti muži ze Zákřova

Výročí konce 2. světové války slavíme obvykle kladením věnců u památníků. Veřejnost se těší z volného dne. O masakrech, brutálních vraždách, zákeřných popravách bezbranných obyvatel raději mlčíme.
‚Nic necítím, nemám žádné sny.‘ Kniha Vojenka vypráví příběhy dvanácti dětí z druhé světové války

Příběhy všech dětí zasažených válkou teď podle polské autorky Magdaleny Grzebalkowské znovu ožívají na Ukrajině. Zdůrazňuje, že se změnily jen kulisy, traumata zůstávají stejná.
Velitel Pražského povstání se před vojenským soudem dozvěděl, že umožnil odchod vlasovců, líčí badatel

31. května 1945 napsal sovětský diplomat v Československu Valerian Alexandrovič Zorin ve své nótě: „Česká národní rada nemůže požívati důvěry velitelství Rudé armády ani důvěry československé vlády“.