"Kolem muže jménem Tycho Brahe existuje spousta pověr," říká Jan Rybář
Hostem úterního Setkání Hosta do domu byl novinář a spisovatel Jan Rybář, který se již dlouhodobě věnuje také Tychonu Brahovi. Nejen jemu patřil náš rozhovor. Více uvnitř článku.
Příčinu úmrtí Tycha Brahe vlastně neznáme. Jak zemřel? Byl otráven? Právě na tyto a podobné otázky se v těchto dnech snaží v odpovědět tým archeologů. Po více než sto letech totiž znovu otevřeli hrobku slavného astronoma, kterou najdeme v pražském Týnském chrámu.
Naposledy byly jeho ostatky vyzvednuty v roce 1901. Tehdy vědci ztrouchnivělé zbytky původní rakve, které se již nedaly oddělit od jeho kosterních pozůstatků, přeuložili do cínové rakve a vrátili zpět pod chámovou zem. Odebrali však i několik vzorků tkáně, vlasů a vousů. Právě ve vousech byly nalezeny zbytky rtuti, které vyvolaly domněnky, že byl Tycho Brahe zavražděn.
Před několika lety proto dánští odborníci začali usilovat o opětovný průzkum ostatků s cílem určit přesnou příčinu smrti. Stále totiž není jasné, zda byl vědec zavražděn, nebo se nešťastnou náhodou otrávil sám. Jeho zázračný elixír, kterým se léčil, totiž obsahoval určité množství rtuti. Dále se vědci budou snažit, pomocí analýzy DNA, vyvrátit, že Tycho Brahe byl otcem krále Kristiána IV. s jehož matkou měl mít údajně milostný poměr. V neposlední řadě chtějí, na základě dochovaných tělesných ostatků, vytvořit 3D model postavy a obličej.
Znovuotevření hrobu byl přítomen i novinář a šéf časopisu Travell Digest Jan Rybář, který shodou okolností dokončil a knižně vydal, středověký detektivní příběh. O události říká: "Byl to pro mne velmi silný zážitek. Včera, po pěti letech snahy získat povolení, vědci z Dánska a České republiky vyzvedli na světlo světa ostatky Tycha Brahe. Bylo to fascinující divadlo." Na své knize pracoval relativně dlouho. "Jeden a půl roku jsem sbíral historická fakta, aby si vše správně "sedlo" na své místo, a to i vzhledem k historickým reáliím," říká a dodává "Otevření hrobky pro mne bylo takové symbolické završení mé cesty s knihou."
Kniha Jana Rybáře popisuje osudy rytíře Jana Víta ze Zrzavé, který je postupně vtažen do série dramatických událostí, končící smrtí Tycha Brahe. O hlavní postavě autor říká: "Zrzaví byli poměrně vlivným rodem z nižší šlechty. Poté schudli a rozpustili se do občanské vrstvy společnosti." O životě slavného středověkého astronoma pak říká: "V Dánsku byl Tycho Brahe jeden z nejvlivnějších lidi své doby. Poté se však pohádal s temnějším královským dvorem. Přesunul se do Německa a nakonec až do Čech. Pro Rudolfa II. to byl člověk, který stal za to, aby mu dal k dispozici observatoř, palác a nadstandardní plat." Ve všem co Tycho Brahe dělal měl podporu své manželky. "Jeho žena byla velmi silnou osobností," říká Jan Rybář. "On byl aristokrat, ona žena z lidu. Přesto si ji vzal a nedal na varovaní, že nebude mít možnost své děti oženit a provdat dále za šlechtice."
"Kolem Tychona Braheho panuje spousta pověstí a pověr," říká také Jan Rybář s tím, že "Například pověst o močovém měchýři se nezakládá na pravdě. Legenda je známá pouze na území našeho státu. V Dánsku jí neznají vůbec. Dále je zapotřebí připomenout komoleninu jeho jména přidáním vsuvky „de.“ Autorem je někdo v minulosti. Veřejnost se toho postupně chytla a vešla v obecnou známost, i když se tak astronom nejmenoval." Své vyprávění o knize uzavírá myšlenkou na závěr: "Jsem novinář a pro ty velmi často platí, že realita bývá zábavnější než fikce. Proto jsem se snažil co nejvíc používat reálné informace, tak, jak mi to umožňovaly písemné prameny ze středověké doby.“
Jak již bylo zmíněno, Jan Rybář není jenom spisovatel, ale hlavně novinář a fotograf. Za zachycení tragédie v Beslanu byl v roce 2004 ohodnocen jako nejlepší fotograf České republiky na výstavě Czech Press Photo. Do rizikových zemí již necestuje. Má doma malou dcerku a jak sám říká, „teď se nemůže nechat zastřelit.“
Původně vystudoval geologii a pote žurnalistiku ve Skotsku. „Geologie nesla určitou šanci, před rokem 1989, jezdit po světe. Proto jsem ji studoval.“ Po revoluci se naopak mohl jako novinář podívat „ven“ velmi lehce, proto studia zkombinoval. Na „novinařině“ oceňuje, mimo jiné to, jak se neustále vyvíjí.
"Dle mého názoru se novinařina nesmírně mění. Během pár let se ukáže, jak to celá branže dopadne. Novinařina je pod velkým tlakem. Media jsou závislá na prodeji reklamy. Krize se podepsala na přísunu peněz. Diky tomu se musí hodně šetřit a tak se všichni snaží docílit kvality při velkém šetření," říká Jan Rybář a dodává: "Dalším faktorem je internet. Lidé si zvykají, že mají informace na internetu zadarmo. Během několika let se ukáže, jak dopadne souboj klasických medii a internetu. Zatím to vypadá, že papírová media už dlouho nevydrží."
Médium, které by neklouzalo u jednotlivých témat pouze po povrchu by se v současnosti podle Jana Rybáře obtížně uživilo. "Kvalitní žurnalistika je poměrně nákladná věc. Nemluvím o platech novinářů, ale o časovém vytížení lidí, kteří pracují na velkém tématu. Zajímavý fenomén se v současnosti objevuje na západě. Vznikají zcela nové měsíčníky, které sází na kvalitu. Články jsou dlouhé. Vydavatel sází na to, že si lide vezmou všechny snáze dohledatelné informace z internetu a televize a o víkendu si chtějí přečíst něco pomalejšího, co však jde do hloubky," uzavřel téměř hodinový rozhovor novinář a spisovatel Jan Rybář.
Více se dozvíte v audiozáznamu s Vladimírem Krocem ...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
