Když uvízneš, volej! Omeletky o přátelství s Halinou Pawlowskou

„Když jsem vyrůstala, byla v Praze založena škola se speciální třídou, kde se nadané děti měly učit už od třetí třídy cizí jazyky,“ vypráví Halina Pawlowská.

„Moje maminka dospěla k závěru, že právě já jsem ta nadaná, a do té speciální třídy mne přihlásila. Po prázdninách jsem nastoupila. Bohužel moje tehdejší moc dobrá kamarádka mou absenci ve staré škole odstonala. Tři týdny ležela v posteli s teplotou, než se ze smutku ze ztraceného kamarádství vzpamatovala.“

Když uvízneš, volej!

A co si o přátelství myslí herečka Martina Hudečková? „Kamarády přijímám stále, ale samozřejmě už nemám to dětsky široké srdce, které za kamaráda považuje každého, s kým něco prožije. Léta navíc ukazují, na koho se opravdu můžu spolehnout. A k tomu mi dopomáhá i jedna zátěžová otázka. Pokud někde uvíznu a vím, že dotyčnému můžu kdykoli zavolat a požádat ho o pomoc, pak je to můj kamarád.“

„Samozřejmě že takových lidí nemám kolem sebe kvanta. Je jich jako šafránu. Ale měla jsem v životě to štěstí, že je kolem sebe mám.“

Únik od dospělých dětí

Podle Haliny Pawlowské jsou kamarádky od toho, aby se vyslechly, podporovaly, utěšovaly a lichotily si do vzájemného vyčerpání. K nezaplacení jsou ale samozřejmě v dobách nejtěžších, což potvrzuje i spisovatelka Marie Formáčková.

„Přátelství je ale hlavně fajn, protože dovoluje uniknout od dospívajících dětí. V momentě, kdy vlastní děti dospějí, začnou mít tendenci vychovávat své rodiče. A to přátelé nedělají. Navíc, když zklame jeden kamarád, útěchu můžeme najít u jiného, protože kamarádů máme většinou víc.“