Kdybych Discopříběh 2 mohl vymazat ze svého života, tak ho vymažu, tvrdí Jaroslav Soukup

Kritika nad nimi, na rozdíl od publika nejásala. „Když děláte umělecké filmy, tak vás hladí po hlavě, a když děláte divácké, tak vám nadávají.“ Tvrdí, že původně chtěl dělat umění. „Když pak ale přijdete do kina, kde sedí 30 lidí, tak vás to časem přestane bavit.“

Protekce u mě neplatí

Tak přeladil na jinou strunu. V Láskách mezi kapkami deště se mu zalíbil Lukáš Vaculík. „Připomínal mi českého Jamese Deana.“ Sagvana Tofiho objevil náhodou na castingu, kde ho zaujal svojí spontaneitou. S nimi natočil Kamaráda do deště a Vítr v kapse (1982).

S Rudolfem Hrušínským nejmladším pak Discopříběh (1987). „Na castingu zazářil a já opravdu netušil, kdo to je. U mě žádná protekce neplatí, to vám řekne každý. Obsazuju jen ty herce, kteří se mi líbí a které potřebuju.“ Po revoluci natočil i pokračování Discopříběh 2 (1991).

Natáčení Discopříběhu 2 bylo peklo

„Bylo to pekelné. Do kamer nám lezli různí ožralové a propuštění po amnestii. A policisti se báli zakročit, aby neporušili lidská práva. Kdybych tu dvojku mohl vymazat ze svého života, tak ji vymažu.“ Ve videorozhovoru odmítá i možnost natočení remaku některého ze svých filmů.

Proč dnes nevznikají takové filmy jako Kamarád do deště? Dneska točí každá uklízečka!
Jaroslav Soukup ve videorozhovoru

Rád dělá věci, o kterých si může sám rozhodovat. „To platí pro celou moji kariéru. Scénáře jsem si se spoluautory připravoval sám. I téma jsem si z 95 % vybíral já.“ Rozhoduje i o hercích. A v seriálu Policie Modrava chtěl mít neokoukané tváře.

Policie Modrava

Teď už ale jeho „hrdinové“ hrají i v jiných nekonečných seriálech. „To mě trochu mrzí, ale nemůžete s tím dělat nic,“ říká s povzdechem Jaroslav Soukup.

Seriál prý není točený podle žádných reálných případů, ale je to čistá fantazie. „Věděl jsem od začátku, že nechci točit o přesných policejních postupech, ale seriál, který lidi napne a pobaví. A i když se tam vraždí, aby si šli v klidu lehnout.“