Jak fungoval ten Krokovský cirkus Františka Janečka? Michal David u Ringo Čecha

25. září 2016
Michal David

František Ringo Čech napodruhé vyzpovídal Michala Davida. A až teď prozradil, jak vypadala spolupráce s Františkem Jenečkem nebo jak tajně natočili písničku Nonstop.

Michale, byl jsi součástí skupiny Kroky, kterou vedl náš společnej přítel Franta Janeček. Jemu se dařilo i s Gottem. Měl jsi nějakej prostor vedle něj nebo byl Franta usurpátor, diktátor? On byl vždy velmi autoritativní a pořád je.

Michal David: Tak Franta vždy byl velice zdatný manažer a producent v těch 80. letech. A byl to jedinej z mála producentů, který nás produkoval tím západním způsobem. Asi se učil od Franka Fariana nebo lidí ze západního Německa. Musím říct, že to uměl naprosto geniálně. Taky byl dobrej v tom, že jsme měli zájmovou symbiózu. Že mě nechal dělat po umělecký stránce a on řešil obchod. Nikdy mi nemluvil třeba do toho, jak zaranžuju nebo jak vyprodukuju desku sobě nebo Sagvanovi Tofimu nebo Ivetě Bartošový. Tedy lidi, který u nás v tom našem „Krokovském cirkusu“ byli. To víceméně nechával na mně, on se staral skutečně jenom o ten prodej.

Co vaše zpěvačka Jana Kratochvílová? Já považuju Janu za největší talent pěveckej, ženskej, jakej u nás kdy byl. Měl jsi teda štěstí, že jsi s ní mohl dělat. Já jsem ji měl v televizním programu a všichni mě varovali a říkali: „Ringo, vyhoříš, ona ti neodpoví vůbec na nic. Vyhořel už Novotný, Šíp, Náhlovský.“ Já na to: „Prosím vás, Janu znám celej život a máme se strašně rádi, nemůžu vyhořet.“ No a vyhořel jsem! Neodpověděla mi a dostal jsem lekci z vesmírného života, ze zdravovědy… Ale já jí prostě miluju. Ty s ní máš zkušenost taky velmi dobrou, ne?

Já jsem s ní dva roky pracoval, byl jsem její pianista a jenom ti řeknu takovou zajímavou historku, jak jsem se ke Krokům dostal. Byly zrovna Pražské jazzové dny, kde jsem hrál s tou svojí Čtyřkou. Byl tam Pavel Trnavský, kterej si mě všiml a přivedl mě k Frantovi Janečkovi a pak jsem prošel nějakým tím konkurzem. Pak mě Franta, hned druhej den, vzal.

Den před tím, než jsem šel na Pražský jazzový dny, tak jsem Janu poprvé slyšel v rádiu zpívat a říkal jsem si: Tak to je zpěvačka typu Janis Joplin, prostě u nás nic takovýho nebylo. To je bluesmanka. A kdybych někdy s ní měl hrát, tak by to bylo unikum. A za dva dny jsem v tý kapele byl.

Jak ses dostal k hudbě k filmům?

Začínal jsem v 84. roce, kdy mně Jarda Soukup nabídl účast ve filmu Vítr v kapse a písničku Nonstop jsme natočili tajně. Zdenek Barták ji přinesl a Franta řekl: „To nebudeme dělat, to není dobrá píseň.“ Ale my ji se Zdenkem tajně natočili a tajně si ji taky prosadili. A když už byla ve filmu, už Franta nemohl nic dělat.

Koncertní turné jsme začínali vždycky v září a když jsme jeli jsme do Karlovejch Varů, děti na nás pokřikovaly: „Nonstop, Nonstop, Nonstop.“ My ho ale ještě neuměli, tak Franta v pauze nařídil okamžitě Nonstop nacvičit a byl to obrovskej sukces. Pak přišel a omlouval se, že je to megahit a to netrefil.

Michale, jseš romantickej člověk a jako každej kumštýř se určitě snadno zamiluješ. Je v tvém životě, mimo tvý ženy, která je jednička samozřejmě, nějaká žena, která tě oslovuje a pro kterou máš slabost a hned bys jí žmoulal ruku?

Určitě ano, ze zpěvaček jsou to dvě, kterým bych rád žmoulal ruku, a to Shania Twain a Celine Dion. A kdyby někdy k tomu žmoulání došlo, tak si myslím, že bych se asi neubránil jí žmoulat nejenom ruku.

Co soutěže? Lyra, kotva, Sokolovská píseň? Vyhrál jsi některou?

Všema jsem prošel, včetně Děčínský kotvy, ale vyhrál jsem akorát ten Intertalent s Nenapovídej. Když jsem byl na Bratislavský lyře, ještě před Intertalentem, to mi bylo 20 a Petr Janda mi napsal jedinou píseň, jmenovalo se to Mé sny a dostal jsem se s ní do toho užšího profilu, ale tam jsem jaksi vyhořel. Tehdy vyhrál Lešek Semelka a jeho Šaty z šátků, teda myslím, že to byla ta píseň.

Musím říct, že jsem tam měl trošku trému, když už jsem byl mezi těma „jakože posledníma vybranejma“ a nezazpíval jsem to úplně podle svých představ. Možná i podle Petra, nicméně ta písnička je krásná do dneška. Ale přestože jsem lyru nikdy nevyhrál, tak je to krásná zkušenost.

Co bys vzkázal mladejm Michalům Davidům nebo lidem, který tě milujou, obdivujou, který začínají hrát?

Žijte nonstop, prožijte si svůj diskopříběh, svoji lásku z pasáže a mějte svých pár přátel.

František Ringo Čech a Michal David
Spustit audio
autor: František Ringo Čech