Kde končí tréma a stud a začíná sociální fobie?

Tréma

„Asociál,“ řeknou. Kdy se ale obyčejná dětská stydlivost promění v chorobu? A víte, že si ji můžete i vypěstovat věkem? Navíc třeba v práci, kde musíte neustále komunikovat s lidmi…

Fobie je úzkostná porucha charakterizovaná chorobným bezdůvodným strachem z věcí nebo situací. Postižený si přitom nesmyslný strach plně uvědomuje, ale není schopen ho vlastní vůlí potlačit. Při sociální fobii se lidé bojí pohledů druhých. Jsou jim nepříjemné.

Takoví lidé se pak snaží vyhýbat situacím, kdy přicházejí do kontaktu s druhými. Protože mají velkou obavu, že v těch situacích neobstojí. Některým lidem se sociální fobií je nepříjemné i telefonovat na veřejnosti nebo jíst na veřejnosti.

Jak se zjišťuje

Ale nepleťte si to s trémou nebo stydlivostí! Každému přece záleží na tom, jak se na něj ostatní dívají a jaký obrázek si u nich dělá. Psychologové na diagnostikování sociální fobie proto mají speciální měřicí škálu.

Čtěte také

Ta rozlišuje: jak je člověk schopen mluvit na veřejnosti, jak je schopen vstoupit do místnosti plné cizích lidí, jak je schopen navazovat oční kontakt s ostatními lidmi.


Sociální fobie na vzestupu
Ještě v 60. letech 20. století to byla poměrně vzácná porucha. Dnes jí v průběhu života může trpět 1 z 10 lidí. Až 40 % příznaků sociální fobie nebo sociální fobie se začíná rozvíjet až u 40 % dětí do 10 let věku, 90 % příznaků se rozvíjí do 20 let.

Nejde o civilizační chorobu

„Naše doba neustále navyšuje dovednost umět sociálně komunikovat. Žijeme taky ve větších celcích a to znamená, že náš osobní prostor se neustále zmenšuje. Neustále musíme odolávat velmi intenzivním vztahům s ostatními lidmi,“ myslí si psycholožka Marta Boučková.

Nejde mluvit ale čistě jen o civilizační chorobě. Sociální fobii naleznete i ve východních kulturách. I když tam je jí méně. „Protože ony více respektují individualitu člověka a třeba pro Japonce je stydlivost osobnostní rys, který se nepovažuje za velikánský problém.“

Ztrácíme soukromí

Tréma

Na nárůstu sociálních fobií se mohou podílet i třeba mobily, laptopy a vůbec virtuální komunikace. „Spousta činností, která do nedávné doby ještě patřila do našeho soukromí, se najednou dostává do veřejného prostoru. Přicházíme o své soukromí.“

Sociální fobii si ale můžete i „vypěstovat“ v průběhu času. Například právě v zaměstnání, kde přicházíte neustále do sociálních kontaktů a najednou jste „přesyceni“. Mluví se pak o fobii reaktivní. Metod léčení je více. Doktorka Boučková preferuje kognitivně behaviorální terapii.

Čtěte také

Dotazy posluchačů:

osoba
--------------------
Dobrý den, tady je Nováková. Chtěla jsem se zeptat na synka, kterýmu je dneska už tedy 12 let, a má od malička problém v kolektivu, zařadit se, a dochází to už dneska do takových stupňů, že když někam třeba se třídou odjedou, tak ještě ten den nebo nejpozději druhý den už se volá mamince, že je mu špatně, že ho bolí bříško a maminka samozřejmě, je jí to jasný, že v okamžiku, kdy už si zavolají, tak se mu udělá dobře, ale prostě pro něj jede a doma je už kluk v pořádku. Takže teď je z toho celá, neví jak s tím, protože přešel na osmiletý gymnázium, zase se změnil kolektiv, sedí sám ve třídě, nezná tam skoro nikoho a je to čím dál horší. A člověk už neví, jestli jako psychicky vydírá maminku, nebo už to má v tý duši tak spojený, že aniž třeba chce se už to takhle, takhle mu tam jako spouští samo.

MUDr. Marta BOUČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Tady je přesně vidět, jak opravdu ty osobností vlastnosti opravdu předurčují to, kam to, dítě, co to dítě chce dělat, co dělat nechce a samozřejmě přirozeně věci, které se mu nelíbí nebo se kterými je nespokojen, ve kterých se necítí komfortně, tak ty se snaží ze svého života eliminovat. S dětma je velmi opatrná a velmi trpělivá práce. Tady bych asi doporučila to, jestli maminka je v kontaktu s nějakým dětským psychologem, aby aspoň měla tu jistotu, že postupuje správně, protože není to o tom to děcko násilně nacpat do sociálních situací a říkat musíš to vydržet za každou cenu, to rozhodně ne. Ale pomalinku ho vlastně do toho světa těch sociálních interakcí uvádět. I to, že se teď změnilo prostředí, tak dá se předpokládat, že dítě zase začíná jako úplně od začátku, ono si velmi pomalu bude hledat kamarády, velmi pomalu se bude etablovat v tom dětském kolektivu a i to, že bude mimo domov, tak mu zase chviličku bude trvat, když to půjde dobře, tak s přibývajícími měsíci i roky nakonec bude schopno to dítě zase v tom svém původním kolektivu vydržet a najít tam i chviličku, kdy jemu docela dobře. Takže ono to pomalinku, postupně dítě navykat směrem k tomu kolektivu, a ve chvíli, kdy se kolektiv zase změní, tak nebýt překvapený, že se začíná zase od začátku.

osoba
--------------------
Dobrý den, tady Věra. Je mi 50 let, pracuji s lidmi, ale začínám se vyhýbat očnímu kontaktu s lidmi. Prostě mám pocit, jak když do mě ten člověk vidí, začne mi váznout hlas, prostě opotím se, orosím se a s přibývajícím věkem je to čím dál horší. Pociťuju to řeknu takovu tou ztrátou ženskosti nebo, můžete mi na to něco říct, jak se mám jakým způsobem se proti tomu bránit? Děkuju.

MUDr. Marta BOUČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Rozumím, rozumím, určitě vím o čem mluvíte. Tam jsou, my jsme tady předtím ještě, když byla písnička, tak jsme o tom také mluvili, že i ta sociální fobie se může začít trošičku rozvíjet jako reaktivní, to znamená, že se rozvíjí i u lidí, kteří dlouhý čas s lidmi skutečně pracovali a jakoby je to nějaké přesycení a taková trošičku jakoby reakce nebo protireakce na to, že těch lidí už je moc a člověk by potřeboval trošičku stáhnout, je vyčerpanější. Ale o tom ještě, o čem vy mluvíte, tak skutečně tam může trošku vstupovat i takový ten pocit vnitřní nejistoty právě to, když jste zmínila to ženství, kdy už se člověk úplně necítí komfortně, necítí se jakoby dobře, mnohdy možná pochybuje trošičku víc sám o sobě. Takže ono to trošičku možná vás vede k tomu sama se sebou, věnovat nějaký čas sama sobě, abyste měla sama ze sebe lepší pocit a líp jste se cítila, protože pak nabudete i tu jistotu mezi těmi dalšími lidmi cizími.

osoba
--------------------
Je možné , že se tato fobie vytvoří v průběhu života?

MUDr. Marta BOUČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Ano, to je ta fobie reaktivní. Ona se většinou rozvíjí velmi pozvolna a pomalu, takže někdy je docela dobré si uvědomovat, že začínáme mít potíže s kontaktem s druhými lidmi a na sociální fobii je velká zrada v tom, že ona nás velmi tvrdě trestá za to, jestliže se dovolí, jestliže si dovolíte vyhýbat se těm situacím, tak to znamená, že přicházíte o lidi okolo vás, dokonce se vlastně snižují i vaše ekonomické možnosti, protože se ukazuje, na základě výzkumu, že lidé, kteří trpí touto poruchou, tak samozřejmě i jejich materiální statut je velmi nízký a postupem času se samozřejmě snižuje, protože lidé často mění práci nebo netroufají si vlastně ani o další práci si říct. Takže tady je jediná jednoduchá rada a zase vždycky v psychologii, když je něco velmi jednoduchého, tak je to komplikované v tom praktickém životě. Musíme si uvědomit, že skutečně my žijeme mezi lidmi a bez lidí se neobejdeme, takže nemůžeme se těm sociálním situacím zcela vyhnout. Ale pak je dobré aspoň, když jsou pro nás příliš zátěžové, zvolit ty, které jsou skutečně podstatné a do nich vstupovat i s tím pocitem, že nejsme úplně komfortní.

osoba
--------------------
Dobrý den, tady je Dáša z Kroměříže. Já bych se chtěla zeptat, my teď konečně jsem zjistila, procházela moje dcera, když byla malá, takže ona vždycky, když jsme měli někam jet a opustit ji, tak dostala klidně 40 horečky a potom z toho nic nebylo. Postupem času sice všechno ustoupilo v pohodě, a teď byla vlastně v sociální sféře. A chtěla bych se zeptat, jestli tohle to může hrozit znovu, když ta paní vlastně říkala, že to je takový vlastně jakoby vyhoření a může se i tohle toto znát, jestli se to může znovu nějak hrozit?

MUDr. Marta BOUČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Tak, já vás asi nepotěším, protože já řeknu takovou tu okřídlenou větu, v životě se může stát cokoliv, ale určitě ta zkušenost zase je taková, že ve chvíli, kdy člověk již něčím prošel, byť to pro něj bylo těžké a zátěžové, tak kolikrát už umí s tou situací daleko lépe pracovat, než když se ta situace objeví na začátku. To znamená, že si umím představit, že i vaše dcera v průběhu vlastně své pracovní kariéry, tak si trošičku určitě bude hlídat zase takový to svoje na jedné straně soukromí a takovou tu jakoby privátní očistu a na druhé straně potom setrvávat v té práci tak, aby ta práce přinášela uspokojení jak jí, tak lidem, pro které tu práci dělá.

osoba
--------------------
Slyšel jsem o pomoci při odstraňování fobií pomocí metody EFT.

MUDr. Marta BOUČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Já jsem v tomhle případě, já jsem při sociálních fobií, tak já preferuji přeci jenom kognitivně behaviorální terapii, protože ta mi přijde naprosto jednoznačně cílenější a pro většinu lidí i přehlednější a velmi, velmi dbá na to, aby člověk věděl, co se s ním úplně přesně děje a je poměrně návodná a je velmi úspěšná.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Ostatní záznamy poraden najdete v iRadiu v Dopoledni s Dvojkou.