Karel Poláček: Hlavní přelíčení. Drama z pražské periférie o falešných iluzích a jedné vraždě

Román Hlavní přelíčení napsal Poláček v roce 1932 a inspirací mu byl soudní proces, o kterém již dříve referoval jako novinový zpravodaj pro České slovo. Obžalovaným tu je železničář Josef Maršík, prázdný mluvka, kterého slepé představy a plané řeči o lepším životě dovedou tam, kde nikdy nechtěl být.

V touze ukázat svou nezávislost si obstará peníze tím nejnešťastnějším způsobem: pod slibem sňatku je vyláká z naivní staropanenské služebné Alžběty. Sebe i ji zaplétá do sítě lží, jež plíživě, ale nevyhnutelně vedou  ke zločinu.

Bravurní popis

Uvažování a jednání malého člověka chyceného v pasti vlastních iluzí, do konce přesvědčeného o své nevině, nepochopení okolí a nepřízni osudu, Poláček bravurně zobrazuje v několika rovinách.

Postihuje Maršíkovy zoufalé kroky směřující k neodvratné katastrofě, ale i překotný tok myšlenek, kterými tragikomický hrdina své přečiny stále vehementněji popírá. Tento klíč využila při práci na rozhlasové dramatizaci také Lenka Veverková.

Josefa Maršíka tak nejen postavila do středu kriminálního příběhu z  pražské periferie, ale nechala ho vstoupit také do dialogu s vlastními touhami, dotírajícím svědomím i falešnou sebeobhajobou.

Strhující ztvárnění

Režisér Vít Vencl obsadil do hlavní role Václava Neužila a společně dali vyrůst mnohovrstevné postavě, jejíž naivita a malost strhávají i přes svou morální neobhajitelnost naši pozornost. Alžbětu Válovou, nešťastnou oběť Maršíkových, ale i svých vlastních klamných snů, ztvárnila Magdaléna Borová.

Významnou složkou nové inscenace je zvukově-hudební řešení, o které se postarali hudební skladatel a designér Jan Trojan a mistr zvuku Ladislav Reich.