Karel May: Mezi supy

„Jeho stín je můj stín, jeho krev je má krev, je to můj starší bratr.“ Asi jeden z nejznáměších Němců. I když ve své zemi často ostouzen. Vyzbrojen pouhým perem a listy papíru zmačkanými do kuliček se vydával na své hrdinské válečné stezky.

Ozbrojen medvědobijkou a henryovkou cválá na koni podivného jména Hatátitlá Old Shatterhand. Támhle se zase plazí a ve stopách čte náčelník Apačů Vinnetou. Občas tu lze zahlédnout i Old Firehanda a zakrslíka Sama Hawkense, muže rovněž statečné a čestné...

Karel May coby Kara ben Nemsi|foto:repro , Pavel Polák,Český rozhlas

Tak jsem ho kdysi objevil. Příznačně, protože byl původním povoláním učitel, ve škole pod lavicí. Četl jsem potají. Tedy sám v ohrožení, že budu odhalen a potrestán. I když ti na prérii dávali v sázku víc, já nehazardoval tolik, ale risk to přece jen byl.

Jsem tomu rád, protože si myslím, že právě takhle se má Karel May číst. Jen tento způsob umožňuje, aby byl malý člověk Old Shatterhandovi a Vinettouovi blíž. Vedle nich na stejné straně hranice. Vědění o ní je důležité, pro život důležitější než Archimédův zákon.

Jak rád bych k tomu připojil to „Howgh“, půvabný vykřičník, kterým končívá každá vážná indiánská řeč. Avšak tahle moje vážná vůbec nebyla. Čtenář mi snad promine, mluvil jsem „jak stará squaw, která škemrá o život“.

A navíc to byl jen malý úvod, „válečná stezka“, jak by to označili indiáni, kterou jsem se snažil vykopat k pořadu, jenž o Karlu Mayovi řekne víc.