Karel Absolon - velká postava české přírodovědy

Kdo byl Karel Absolon? Geograf a badatel o krasu a jeskyních, zoolog objevující faunu bezobratlých v temnotách podzemních dutin a propastí, archeolog a zpracovatel pozůstatků paleolitického člověka v Předmostí u Přerova, v jeskyni Pekárna v Moravském krasu a v Dolních Věstonicích pod Pavlovskými vrchy, vedoucí výzkumu, při němž byla objevena světoznámá soška Věstonické Venuše, kustod Moravského zemského muzea v Brně a zakladatel pavilonu Anthropos s dominantní kostrou velkého mamuta v Brně, profesor Univerzity Karlovy v Praze, člen a čestný člen řady zahraničních vědeckých společností, člověk mimořádného formátu, mající mnoho obdivovatelů, ale také odpůrců.

Narodil se 16. června 1877 v Boskovicích jako syn lékaře dr. Vilibalda Absolona a jeho manželky Karoliny Wankelové. Ta byla dcerou tehdy již slavného jeskynního badatele, lékaře v Blansku dr. Jindřicha Wankela. Protože Absolonovi již v jeho předškolním věku zemřel otec, byl to právě dr. Wankel, označovaný za otce moravské prehistorie, kdo měl zásadní vliv na budoucí orientaci mladého Karla, tedy svého vnuka. Společné výpravy do jeskyň a jiných zajímavých míst v Moravském krasu upevnily natrvalo chlapcův vztah k této oblasti.

Po středoškolských studiích v Brně vstoupil Absolon na tehdejší Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze, kde byl v roce 1903 promován na doktora filozofie. Tam se studovaly i přírodní vědy, neboť samostatná fakulta přírodovědecká ještě neexistovala. Věnoval se hlavně zoologii jeskynní fauny, ale zároveň i fyzické geografii, geologii a paleoantropologii. V roce 1907 se habilitoval jako docent, v roce 1926 byl jmenován mimořádným a o rok později bezplatným řádným profesorem nedávno založené Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Jeho hlavním a stálým pracovištěm bylo však Moravské zemské muzeum v Brně a do Prahy k přednáškám jen nepříliš často dojížděl. Po německé okupaci Českoslovnska r. 1939 byl předčasně pensionován a z muzea vypuzen, jeho rozsáhlá soukromá knihovna v muzeu byla konfiskována.

České veřejnosti jsou poměrně málo známé Absolonovy práce vzniklé na základě výzkumných výprav do ciziny, zejména do krasových oblastí bývalé Jugoslávie od Slovinska až po Černou Horu, do Sovětského svazu ale také do Francie, severní Afriky nebo do Tgmnre.

Na domácí půdě získal prof. Absolon největší věhlas zejména objevem nejkrásnějších Punkevních jeskyň v r. 1909 a jejich průchodem na dno Macochy v r. 1914. Senzací evropského měřítka však bylo technicky neobyčejně náročné prostřílení chodeb podzemní Punkvy v roce 1933 tak, aby část trasy od dna Macochy mohli návštěvníci proplout na člunech do Pustého žlebu. Jejich počet se dnes pohybuje kolem 200 000 ročně, takže výrazně obohacují cestovní ruch v Moravském krasu.

Propast Macocha|foto: Agentura CzechTourism

Celým Absolonovým životem se prolínají úspěchy podložené vědeckým přístupem, i neúspěchy, jako např. známý požár v závrtu Městikád, stálý boj s přírodními překážkami i s lidskou nepřejícností. Jeho odpůrci mu vyčítají – do jisté míry právem – přílišnou ambicióznost a snahu ovládnout ve své době veškeré dění v Moravském krasu. Přesto zůstává prof. Absolon u všech, kteří měli možnost jej poznat zblízka i z výsledků jeho práce, a to doma i za hranicemi, bezesporu mimořádně velkou osobností, o jakých se říká, že takoví se už nerodí. Osobností, která by neměla být nikdy zapomenuta.