Josef Baxa: Plat je cena pracovní síly na trhu práce. Máme informace o jiných cenách, tak proč ne o téhle?
Z rozhodnutí Nejvyššího soudu musí teď úřady, kraje a veřejné instituce poskytovat informace o platech a odměnách svých zaměstnanců. Převážil tak svobodný přístup k informacím nad ochranou soukromí?
„Ano. A je to jednoznačně správně,“ říká Josef Baxa. „Je to zásah do soukromí, ale je to zásah legitimní.“
Informace o platu sama o sobě není podle předsedy Nejvyššího soudu vůbec nic pohoršlivého nebo dokonce negativního. „To nastává až tehdy, když ten plat je takový nějaký nepatřičný!“
Většina žádostí o zveřejnění totiž nakonec prokázala, že s danými platy není něco v pořádku. „Ti, kteří to utajovali, neměli zájem na ochraně soukromí. Spíš měli černé svědomí.“
To se nám to hoduje...
Podle Baxy každá moc korumpuje. A tak pořád platí stará věta ze Švejka: „To se nám to hoduje, když nám lidi půjčujou!“
„Zajímalo by mě, jestli ten, kdo rozhoduje o nějakém přemrštěném platu z veřejných prostředků, by postupoval stejně, kdyby to platil ze svého.“
Závist vs. právo
Zveřejnění platů by se mělo týkat všech zaměstnanců bez rozdílu. Baxa ale připouští, že bude existovat i katalog tzv. nesporných funkcí. „Jsou to tak exponovaná místa spojená s takovou pravomocí, že ten požadavek na tuto informaci je nesporný.“
Zveřejňování samozřejmě povede k závisti. Rozšířený senát se proto lidskou závistí v jednom odstavci rozhodnutí věnoval. „A konstatovali jsme, že je to něco, čemu se právními prostředky nedá čelit. To je malost lidské duše.“
Proč je polovina Čechů nespokojená s demokracií? Co očekávat od Nejvyšší rady soudnictví? Poslechněte si ze záznamu v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.