Jiří Pavlica: Snažím se, abych byl v harmonii se svou rodinou, přírodou a vším, co je nad námi
„Když napíšu nějakou opravdu dobrou hudbu, tak cítím takové mrazení za krkem a na ramenou,“ popisuje své pocity z tvorby houslista a skladatel Jiří Pavlica.
Jeho maminka byla výborná zpěvačka, ale tatínek, sportovec a gymnasta, chtěl mít gymnastu i ze svého syna. Jiří Pavlica ale vyrostl ve výjimečného muzikanta, skladatele a zpěváka. Prošel dětským pěveckým sborem Jaroslava Čecha, cimbálovou muzikou Dolina a Slováckou filharmonií.
Hrál taky na kytaru, ale jen proto, aby zaujal holky. Nakonec se dostal do Hradišťanu legendárního primáše Staňka, který po něm převzal. Studoval hudbu na vysoké škole a 10 let byl také hudebním redaktorem Českého rozhlasu.
Nejbližší jsou mu písničky
„Neposuzuji hudbu podle toho, jestli je vážná nebo jiná, ale podle toho, jestli člověku něco dává,“ říká Jiří Pavlica, kterému je nejbližší písňová tvorba. Loni ale napsal svůj první smyčcový kvartet: „Tak mě to bavilo, že už teď se těším, až napíšu druhý. Byť vím, že letos na to určitě nebudu mít čas.“
Šťastný díky rodině
Svoji ženu Martinu si bral dvakrát – jednou v kostele a podruhé na úřadě, aby to měl úředně potvrzené. A klape jim to. „Jsem šťastný člověk v profesním životě, ale kdybych neměl rodinu, nic bych neudělal,“ připouští. „Snažím se, abych byl v harmonii se svou rodinou, přírodou a vším, co je nad námi. A pokud to tak máte, možná můžete předávat tu harmonii dál.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
