Jiří Hlaváč: Ani po 11 letech usilovného studia nemají hudebníci jistotu zaměstnání. Čím to, že jich je na pracovních úřadech nejmíň?
Počet mladých hudebníků, kteří se hlásí na konzervatoře, se snižuje. Podle hudebního pedagoga Jiřího Hlaváče to zatím nic moc neznamená. „Nemusíme na přijímacích zkouškách poslouchat 15 klarinetistů. Přijde jich 8. A pokud z těch 8 budou 2 špičkoví, tak je to stejné.“
Šest let studia na konzervatoři je nejdelším středoškolským studiem u nás. K tomu připočtěte pět let na akademii. „A po 11 letech usilovného a nákladného studia nemáte sebemenší jistotu uplatnění. Už vůbec ne uplatnění odpovídající schopnostem,“ říká hudebník Jiří Hlaváč.
Plné stavy = vlastní projekty
Stavy divadel a orchestrů jsou povětšinou plné. Navíc plné lidí v relativně perspektivním věku mezi 40 a 50. Pracovat budou ještě minimálně jednu dekádu. „Na druhou stranu naše škola vykazuje jedno z nejmenších procent neuplatnitelnosti absolventa. Těch, co skončí na pracovních úřadech.“
Nejistota totiž u studentů plodí touhu prosadit se v zahraničí nebo nebojácnost pustit se do menších, někdy dokonce rovnou sólových projektů. Přesto považuje Hlaváč za nešťastné snížení podpor. „Ten ohromný kulturní organismus, který nám záviděl celý svět, je pryč. Zlikvidován.“
Seifert a Martinů
Svět nám ale prý stále i po 30 letech od úmrtí Jaroslava Seiferta závidí tohoto nositele Nobelovy ceny. Hudebník Jiří Hlaváč se s básníkem osobně setkal v jeho domově na Břevnově. U příležitosti večera Seifertovy poezie, kterou pořádala Lyra Pragensis. Bavili se spolu právě o hudbě.
Na Hlaváčův návrh spojit Seifertovu poezii s hudebním dílem Bohuslava Martinů reagoval básník potěšeně. „To je moudré. Já Bohuslava Martinů miluju nejvíc ze všech českých autorů.“ Nebyla to náhoda.
Vztahy hudební i milostné
„Já jsem znal jeho verše. Skladbu jednotlivých sekvencí. A věděl jsem, že je to hodně podobné té rytmizaci jakou používá Martinů,“ vysvětluje Jiří Hlaváč. „To setkání bylo ohromné. On byl velmi bystrý. A uměl poslouchat.“
Seifertovým dílem se taky vine věčný motiv ženy. „Ženy jsou běloučký cukr v tom hořkém kafi života,“ napsal jednou. „Já myslím, že pan Seifert uměl sladit,“ dodává se smíchem Hlaváč.
Více si poslechněte ze záznamu v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
