Jelení říje na vlastní oči a uši

Děje se to nenápadně, ale může to vést až k úplnému vymizení evropských jelenů. Po kontinentě se pohybují stáda původně asijského jelena sika, který se s těmi našimi úspěšně kříží. Plíživé hybridizace si zpočátku nevšimli biologové ani myslivci, poznat křížence jelenů evropských a jelenů sika je totiž na první pohled i poslech velmi složité. Také proto přišli odborníci s projektem „Nahrávejte jeleny!“.

Jelen evropský troubí hlubokým hlasem, zatímco jelen sika spíše jakoby píská. Zvukové projevy obou druhů jelenů se velmi liší. Rozeznat křížence podle hlasu už ale tak snadné není. Pomůže s tím speciální software.

Nahrát jelena – mission impossible?

Pořídit kvalitní nahrávky jeleních zvuků nicméně není úplně snadné, jak jsme se s mikrofonem Meteoru sami přesvědčili. Jeleni jsou plaší a před nečekanou návštěvou se skryjí.

Na okraji obory Židlov na Ralsku jsme vylezli na krytý posed zvaný kazatelna. Důležité je zůstat v zákrytu a zcela tiše. S přibývajícím podzimem je pro zdar akce podstatné vybavit se teplým oděvem, čajem a obrnit se trpělivostí.

Je možné, že na zaznamenání hodný zvuk bude nutné počkat i několik hodin. My jsme na akci vyrazili v podvečer, kolem páté hodiny, ale prvního statného jelena, kterého bylo možné nahrát, jsme zastihli až před osmou hodinou večerní.

Je jen málo lidí, kteří pronikli do tajů „jelenštiny“, naše průvodkyně, Monika Nečasová, je jedním z nich. „V zásadě můžeme rozlišit tři kategorie jelenů podle zvuku. Mladí se ozývají takovým ´auuuu´, ti starší pak spíše ´euuuuu´ a nejzkušenější zralí jeleni hrdelním zvukem, který je snad možné přepsat jako ´ööö´, jeleni, kteří odpočívají, jakoby mručí a specifické zvuky vydávají jeleni, kteří vábí laně nebo ti, kteří vyzývají soka na souboj,“ odhaluje nám taje jelení řeči Monika Nečasová, která je zodpovědná za koordinaci projektu, sběr nahrávek v terénu a vyhodnocování výsledků.

Jak může malý sika přebrat partnerku obřímu soupeři?

Zatímco náš jelen může vážit až 240 kg, tak sika jen do zhruba 140 kg. Asijští jeleni se do Evropy dostali už před více než 150 lety jako okrasa obor a původně nikdo nepředpokládal, že by se drobní sika mohli pářit s evropskými obry. Jenže můžou a dělají to.

Většinou nedochází k přímým soubojům jelenů evropských a asijských. Sika mají jinou strategii – toulají se po kraji a čekají na příležitost – osamělou laň, která hledá vhodného samce a nedostává se jí ho v jejím vlastním stádu.

„Laň touží po samci, vábí ho, v době říje má specifický pach. No a když ji nikdo jiný nenaláká, tak má šanci právě ten sika,“ říká Monika Nečasová. Jeleni sika jsou opravdu zdatní turisti, výzkum s čipy prokázal, že putují třeba i 200 km daleko od svého domovského místa.

Pokud vás zajímá více informací o projektu a o jelenech obecně, podívejte se na webové stránky http://hlasyjelenu.cz. Jestli se rozhodnete zkusit štěstí a pořídit nahrávky jelenů, přejeme vám hodně štěstí a trpělivosti. Jak jsme se přesvědčili na vlastní oči i uši, spatřit a uslyšet jelena není tak snadné, jak by se mohlo zdát.

Tento i ostatní záznamy pořadu Meteor najdete v našem Archivu pořadů.