Její film šel do trezoru. Za 10 let StB zavřelo i ji. Příběhy slavných: Irena Kačírková

Irena Kačírková se narodila v Praze, ale vyrůstala v Ostravě, kde měli rodiče luxusní kožešnický salón. Tatínek byl úspěšný obchodník a maminka „nejkrásnější ženou ve městě“. Vychovali ji jako pravou dámu, která za každou cenu udržuje vysokou úroveň chování i oblékání. Pověst byla pro rodinu důležitější než všechny osobní problémy.

Jako jedináček měla vždy vše, co chtěla. Rodiče nebyli proti, ani když šla na herectví. Vzali ji napoprvé a už krátce po válce si mladé herečky všiml film. Režiséři ji ale používali spíš „na okrasu“ (komedie Tři kamarádi nebo snímek Alena). Film Svědomí natočila už ve 22 letech.

Svědomí a rok 1948

V psychologickém dramatu režiséra Jiřího Krejčíka hrála milenku hlavního hrdiny, který v autě srazil malého chlapce. Točil se před únorem 1948, premiéra ale vyšla na dobu po převratu. Film musel z kin a Kačírková před kameru nesměla celých šest let.

Budoucnost na mě cení zuby nejistoty, přítomnost zase hrůzu jistoty. Byla jsem jako provazochodkyně, která se náhle podívá dolů.

Irena Kačírková

Po únoru rodičům zabavili majetek, přestěhovali se k Ireně do Prahy. Ta ale vydělávala tak sotva sama na sebe, natož pak na další dva. Práci našla v Realistickém divadle, kde ale zavládly nové budovatelské poměry. V roce 1950 přešla do Městských divadel pražských, kde pak hrála až do konce života.

Čekání na lásku

Únor se promítl i do jejího osobního života. Mužům se vždycky líbila. Nejdřív ji považovali za nedostupnou, po únoru se jí kvůli původu vyhýbali. Zlomil to až scenárista Josef Alois Novotný, budoucí manžel a otec dcerky Kristiny. Brali se v roce 1951, ale jen na čtyři roky. Po rozvodu zůstala na malou sama a k tomu pořád živila oba rodiče.

Irena Kačírková (24. 3. 1925 Praha – 26. 10. 1985 Praha), , vždy noblesní a suverénní žena. Neuměla ale být aspoň chvíli šťastná. Vše dobré si zkazila nějakým vlastním strachem|foto:Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Stala se synonymem nedostupné krásky. Ona ale stále hledala. Mohl to být Jiří Šlitr nebo režisér Starců na chmelu Ladislav Rychman. Taky Václav Voska a francouzský herec Gérard Philipe. Nejsilnější a celoživotní pouto měla s Eduardem Cupákem. Ale jako bratr a sestra.

StB a nemoc

V roce 1958 měla jet do Bruselu a moderovat dění v československém pavilonu výstavy Expo. StB ji tehdy na čtyři dny zavřela. Protože s nimi nechtěla spolupracovat. Vydržela a tak do Bruselu odjel někdo jiný.

Taky asi kvůli „neustálým nervům“ 7x potratila, měla několik infarktů, ale kouřit nepřestala. Když jí bylo pořád špatně a kosti se lámaly jako sirky, prošla lékařským vyšetřením. V kostech už měla metastázy. Zemřela v 60 letech.