To je Bill Gates. Byl to Gándhí, vzpomíná na svého šéfa Jan Mühlfeit

„Říkal mi, že miloval software. A když v pubertě prohlásil, že počítač bude na každém stole, tak se mu smáli. Za 10 let se smát přestali, protože spousta lidí uvěřila v jeho vizi. A vize je obraz světa, který neexistuje a ve který uvěříme. A pokud jsme schopni o tom přesvědčit i ty ostatní, můžeme změnit svět. A nepotřebujeme k tomu žádný represivní aparát. To je Bill Gates. Byl to Gándhí,“ je přesvědčený Jan Mühlfeit.

Jak pracovat s lidmi

Jan Mühlfeit|foto: Adam Kebrt

„Učil jsem se od člověka, který spolu se Stevem Jobsem měnil dějiny. Bill Gates vychovával mě a další top manažery způsobem: Když nevíš, jestli máš něco udělat, tak to udělej. Vždycky můžeš prosit o odpuštění,“ vzpomíná a dodává: „Takhle se nechovají manažeři, ani spousta rodičů! Člověk tak podává lepší a lepší výkony, učí se a neupíná na to, že nesmí udělat chybu.“

Proto, když přišel Jan Mühlfeit do své první mezinárodní pozice, změnil totálně práci s lidmi. „Podle průzkumů společnosti Gallup jen 13 % lidí využívá ve své práci talent. Když lidi dělají práci, která je baví a na kterou mají talent, tak podávají ten nejlepší výkon.“

Pád na dno

Stejně jako Bill Gates a všichni vrcholoví manažeři firmy, i Jan Mühlfeit byl bezmezně zažraný do své práce, kterou měl rád. Až se mu to jednoho dne vymklo z rukou. Dostal se do těžkých depresí a dodnes je přesvědčený, že to s jeho prací v Microsoftu nemělo nic společného.

„Odpočíval jsem fyzicky, ale ne mentálně. Nedokázal jsem odpojit mozek. Vydrželo to do mých 50 let a pak to bouchlo. Těšil jsem se na smrt.“ Pomohl mu psychiatr Cyril Höschl a jeho tým. „Řekl dokonce, že dva lidi s nejtěžší depresí v jeho kariéře byli Miloš Kopecký a Jan Mühlfeit.“

Stejná pravidla v životě i tenisu

Dostával se z toho těžko a důvody své tehdejší krize vidí i v tom, že závodil sám se sebou. „Když Bill Gates řekl, že něčeho uděláme 100, tak já, že v Evropě toho uděláme 120. Jsem bývalý profesionální tenista a je to jako když hrajete proti zdi. A ta vás porazí. Máte větší šanci porazit Rogera Federera, než tu zeď.“

Z tenisu si odnesl další důležité životní pravidlo: „Život i tenis se hrají do posledního míčku. V životě i v tenise jste na to sami. Protože lidi vám budou radit, ale musíte se rozhodnout sami.“

Dokázal se vrátit do normálního života a dnes už ví, proč se to stalo. A hlavně, jak tomu zamezit. Proto se rozhodl o tom veřejně vyprávět. „V jakékoli svojí přednášce zmiňuju, aby si na to lidi dávali pozor a odpočívali nejen fyzicky, ale i mentálně. Pozor, deprese je velmi těžká choroba a já vím, co říkám!“