Jan Kopka: "Jel jsem na kole jak v +60 tak -50°C"

Jan Kopka má za sebou neskutečné zážitky, které „obyčejný smrtelník“ asi nikdy nezažije. Sám a bez pomoci jel zhruba tisíc kilometrů dlouhou trasu napříč Austrálií nebo absolvoval závod napříč Aljaškou (1800 km). Zažil 60°C vedra a naopak -50°C mrazy. Když má tyto extrémní teploty srovnat, tak se mu lépe jelo Aljaškou. "Velké mrazy jsou špatné, omezují vás a dokáží vás vyřadit z provozu. Ale dá se proti tomu bojovat. Můžete se více obléknout, zahřát se u ohně apod. Proti velkému vedru a nedostatku vody, ale obrana není. Vedro je tedy pro přežití cyklisty výrazně horší," řekl Jan Kopka.

Jan Kopka|foto: oficiální stránka

První velký extrémní závod absolvoval v Austrálii roku 2000. Jeho podstatou bylo zdolat tisíc kilometrů napříč celou zemí, a to jen se základním zajištěním ze strany pořadatelů. Spíše by se dalo říci, že to byl závod tzv. bez zajištění. Cyklisté na trase najdou pouze občerstvovací stanice, a to co cca 40 km. To na trasách dlouhých i 200 km.
Takto, asi 50 závodníků, cestovalo na horských kolech z jihu na sever, a to hlavně pouští. Ač šlo o jarní měsíce tak zde teplota dosahovala běžně 30-40°C, v té „nejdrsnější“ poušti pak byly i 60-tky. Byly to hlavně nerovné a písčité cesty, které nebyly nijak udržované. J. Kopka tento závod přirovnává ke známému závodu (nejen) automobilů Paříž – Dakar. Jen vše s vlastním pohonem.
"Stalo se mi, že mi na jedné etapě došla voda. Ve velkých vedrech vypije závodník až 12 litů vody. Jeho tělo ale dokáže zpracovat pouze 0,7 litů za hodinu. Pokud však nemá pravidelný přísun tekutin, dojde k odvodnění. Začnete ztrácet rovnováhu, padat, ztrácet vědomí. Konec je tady velmi rychle. Máte horký dech, naskočí vám husí kůže a vaše tělesná teplota nejde nijak srazit. To jsem zažil. Musel jsem rychle z kola, doplnit tekutiny a odpočinout si. Vůbec to nebyl pěkný zážitek, sáhl jsem si na dno." Kdyby se jim něco vážného stalo na cestě tak ani nemohou požádat o pomoc. Nemají žádné vysílačky, musí si pomoci sami, a to po celých 14 dní. "Úplně vzadu jede sice sběrný jeep, který vás nabere, když budete mít nějaký velký problém s kolem. A když budete mít velké štěstí, tak vás možná potká i doktor."
Přesto si každý biker s sebou veze jen to nejzákladnější (nějaké tyčinky a vodu na zádech). "Jede" se totiž také na rychlost. Etapy končí ve vesnicích, kde může načerpat síly. Jan Kopka ale po každé etapě zašel do místního baru, kde "si dal pivo a hovořil s místními“. "Místní lidé žijí velmi primitivním ale asi bohatším životem, než máme my," dodal. Celý závod spojuje několik oblastí, které J. Kopka miluje: je to vlastní závod na kole, prostředí, které by jinak nikdy takto nepoznal, dobrodružství a poznávání místní kultury.
Tento závod ale už v této "syrové" podobě neexistuje. Dnes už můžeme absolvovat pouze jízdu australskou přírodou s polovičním počtem kilometrů (resp. mil) a na vymezeném okruhu, tedy ne napříč pouštní Austrálií.

Jan Kopka se ale účastnil dvou podobných extrémních závodů také na Aljašce. První nedokončil, ale ten druhý vyhrál. "Tento závod je horší v tom, že se musíte o sebe opravdu postarat úplně sami. Aljaška je veliké a neobydlené území, na trase je celkem asi jen šest vesnic. Jezdí se navíc uprostřed mrazivé zimy." Postup závodníků tratí tak zcela závisí na počasí. Nic se nedá naplánovat dopředu, vzdálenosti se měří dny či týdny, ne kilometry. "A ani v cíli na vás nikdo nečeká s teplým čajem. Dojedete do cíle a zavoláte organizátorům, že jste tam. Navíc všichni účastníci před startem podepisují prohlášení, podle kterého pokud se ztratíte, tak vás nikdo ani nebude hledat. Žádný jiný závod nemá podobná pravidla. Je to závod, kde se každý sám rozhoduje o svém přežití. A věřte, že zde každý najde sám sebe."
Zajímavá je i trasa. Je na Aljašce v tomto čase jediná a vznikla v době tzv. zlaté horečky. Udržují ji pouze místní, kteří jí používají pro dopravu potravin do vesnic. Nikdo další. Záleží tak mj. i na tom, jestli někdo před vámi vůbec cestu prošel. Biker si na cestu bere opět jen to nejzákladnější jako je jídlo na 3 dny a spacák. Za celé dny prý nepotkáte živáčka, leda vlky a losy. To je podle J. Kopky na Aljašce velmi nebezpečné zvíře, a to více, než vlk. "Los je vzpurný, vzteklý, má malý mozek a útočí na cokoli, a to jen proto, že se lekne." Ve chvíli, kdy ale opravdu zaútočí na člověka, tak je prý na každou pomoc pozdě.

Jan Kopka|foto: oficiální stránka

Jan Kopka chystá extrémní závod i v Československu (resp. v Česku a na Slovensku). Měl by se uskutečnit v červenci příštího roku. Podrobnosti si poslechněte sami v audiozáznamu rozhovoru se Zuzanou Burešovou.